V následujících řádcích se podíváme na jeden z nejbolestivějších momentů konce života oblíbeného herce Jiřího Krampola. Přestože měl být oceněn prestižním francouzským Řádem čestné legie za svou celoživotní podporu francouzské kultury a přátelských vztahů mezi Českem a Francií, vyznamenání nakonec nepřišlo. Důvodem byla bouře, kterou vyvolal svými kontroverzními komentáři ohledně podpory Ukrajiny. Krampol byl z události zklamaný a cítil se veřejností nespravedlivě odsouzen. Co přesně řekl a jak se jeho slova stala osudovými?
Nešťastný výrok, který všechno změnil
Jiří Krampol se ke konci svého života netajil tím, že ho dráždí některé postoje společnosti. V rozhovoru pro eXtra.cz si posteskl: „Už mě opravdu s*rou s tou Ukrajinou. Už i tramvaje natřený do jejich barev. Ať jdou někam. Chápu, že je potřeba někomu pomoct, ale tohle se už přehání. Je to zrůdný.“ Tato slova zazněla v červenci 2023 a vzbudila silné vášně. Veřejnost je vnímala jako útok na Ukrajinu v době, kdy česká společnost stála v solidaritě s napadenou zemí. Krampolova rozhořčenost byla přitom podle jeho slov směřovaná spíše na styl a míru pomoci než na samotné Ukrajince.
Srovnáván s radikály, ač si to nezasloužil
Situaci zkomplikovalo i to, že ve stejné době čelil kritice i jiný herec – Ivan Vyskočil – kvůli bezvýhradnému opakování ruské propagandy. Mnozí lidé pak spojili Krampola s podobnými názory, i když sám herec se proti ruskému narativu vždy vymezoval. Zpětně se bránil s tím, že jej veřejnost špatně pochopila. „Proti Ukrajině nebo Ukrajincům jinak vůbec nic nemám. Ty boje jsou příšerné a nikomu bych to nepřál. Sám jsem byl na Ukrajině tři a půl měsíce, ti lidé tam jsou naprostí chudáci,“ řekl pro eXtra.cz.
Zklamání z neuděleného ocenění
V tu dobu měl být Jiří Krampol oceněn francouzským vyznamenáním – Řádem čestné legie. Jeho celoživotní propagace francouzské kultury, dabování Belmonda a podpora kulturních vztahů mu měla přinést jednu z nejvyšších poct. „Nejvíc mě mrzí, že jsem právě měl obdržet francouzské vyznamenání. Ale zatím to pozastavili kvůli těm výrokům o Ukrajině a prošetřují to,“ posteskl si herec jen pár týdnů před svou smrtí. Podle něj šlo o velkou nespravedlnost a křivdu, která ho bolela více než samotná kritika veřejnosti.
Krampolův postoj k migraci
V dalších rozhovorech se snažil upřesnit své postoje. Tvrdil, že není proti žádné národnosti, ale že každý, kdo přijde do cizí země, by se měl chovat s úctou. „I migranti jsou tu na návštěvě, všichni máme rovnost, tak ke všem přistupujme stejně. Já se v cizině taky chovám slušně a ne jako dobytek,“ uvedl. Zároveň zdůrazňoval, že podobně by mluvili mnozí, ale že zrovna jeho slova se rozmazala a vytrhla z kontextu.
Nesnášel servilitu a pokrytectví
Jedním z jeho častých témat bylo rozčarování z chování některých Čechů. „Největší problém je ale na naší straně. Ten náš vlezprdelismus. Ta servilita. Za každou cenu, pořád to urputně lidem tlačíme do hlav. To někomu pomůže?“ tázal se před dvěma lety. Pro Krampola byla otevřená slova typická. Byl známý tím, že si servítky nebral, což na jednu stranu bavilo, ale na druhou rozdělovalo veřejnost.
Odmítal nálepku proruského člověka
Jiří Krampol opakovaně zdůrazňoval, že jeho postoj není proruský. Připomínal, že se v minulosti aktivně zapojil do akcí na podporu Ukrajiny. „Strašně mě to štve. Vždyť jsem byl na jednom z prvních koncertů na podporu Ukrajiny. Hlasitě jsem se ozýval proti tomu, co se tam dělo. Fakt nejsem proruský,“ obhajoval se. Přesto jeho výrok o tramvajích stačil na to, aby se ocitl pod drobnohledem a přišel o poctu, která mu měla být udělena.
Zklamání z posledního nesplněného snu
Jeho jméno se mělo objevit vedle herečky Chantal Poullain, která vyznamenání převzala. Podle dostupných informací měli být oceněni společně. Místo toho zůstalo Krampolovi jen hořké konstatování. „Je to k vzteku, kvůli těm řečem o Ukrajině to zrušili,“ krčil rameny. Šlo o moment, který herec vnímal jako těžkou ránu osudu – nejen profesní, ale hlavně lidskou. Ztratil šanci být oceněn tak, jak si podle mnohých zasloužil.
Nešťastné nepochopení a poslední rozhořčení
Ke konci svého života se Jiří Krampol stále snažil vysvětlit, že jeho slova byla překroucená a že nikdy nezamýšlel poškodit Ukrajince či snižovat vážnost jejich utrpení. „Rozhodně to není tak, že nenávidím Ukrajinu. To je lež. Nejsem její nepřítel. Říkal jsem pouze to, že samozřejmě pomoci ano, ale proč nepomohou bohatší státy?“ shrnul své postoje. Bohužel veřejnost ho vnímala jinak a francouzský řád, který měl být vyvrcholením jeho kariéry, mu nakonec unikl mezi prsty.
Zdroj: Extra.cz
