Ještě před pár dny se smál, plánoval a žil naplno. Smrt herce Pavla Nečase přišla naprosto nečekaně a zasáhla nejen jeho blízké, ale i celé herecké prostředí. V následujících řádcích se vracíme k posledním okamžikům jeho života, k fotografiím, které dnes působí mrazivě, i ke vzpomínkám kolegů, kteří se s jeho odchodem stále nedokážou smířit.
Poslední potlesk na jevišti
Ještě v pondělí stál Pavel Nečas na prknech vinohradského divadla a klaněl se divákům po představení hry Revizor. Potlesk, úsměvy a pocit dobře odvedené práce. Nic nenasvědčovalo tomu, že se jedná o jeho úplně poslední děkovačku. Kolegové popisují, že působil soustředěně, energicky a v plné síle. O to větší šok přišel na Silvestra, kdy se rozšířila zpráva o jeho náhlém úmrtí. Herec odešel uprostřed rozdělané práce, s hlavou plnou plánů a bez jakéhokoli varování, které by okolí připravilo na nejhorší.
Tajná oslava plná smíchu
Dvacátého prosince se zúčastnil utajené oslavy 65. narozenin Olgy Želenské, principálky spolku Háta. Právě odtud pochází jedna z posledních fotografií, na které Pavel Nečas působí uvolněně a spokojeně. Jeho kolega Jaroslav Slánský tehdy pronesl slova, která dnes berou dech: „Pořád si myslím, že to je nějaký zlý sen. Poslední fotka s tebou na oslavě Hátiných narozenin.“ Fotografie, která měla zůstat jen milou vzpomínkou na povedený večer, se zpětně změnila v tichého svědka blížící se tragédie.
Setkání, na které se nezapomíná
Na narozeninové párty byla i Monika Absolonová, která na Pavla Nečase vzpomíná s obrovským dojetím. Její slova dnes působí až bolestně silně: „Povídali jsme si spolu po dlouhé době, dlouho, a smáli se jak pitomí. Odváděli jsme společně pana Přeučila do taxíku a já mu říkala – chovej se slušně, Pavlíku, vedeme pana profesora, jednou na to budeme vzpomínat…“ Vzápětí dodala větu, která láme srdce: „A o jedenáct dní později máme vzpomínat na tebe? S tím nesouhlasím, Pavlíku můj milovanej!“
Slzy na pohřbu kolegy
Pouhých dvacet dní před vlastní smrtí se Pavel Nečas účastnil pohřbu světoznámého scénografa Jana Duška, prvního porevolučního děkana DAMU. Ve strašnickém krematoriu ho zachytili fotografové se slzami v očích. Tehdy nikdo netušil, že herec, kterého diváci milovali například jako nezapomenutelného majitele klubu Slavoj Houslice ze seriálu Okresní přebor, bude následovat svého kolegu na věčnost ještě před koncem roku. Osud si s ním zahrál krutou hru.
Slova, která se vracejí
Na Duškově pohřbu Nečas pronesl krátké, ale výmluvné hodnocení: „Miloval divadlo, pořád se zajímal,“ řekl tehdy o zesnulém scénografovi. Dnes tato slova paradoxně dokonale vystihují i samotného herce. Divadlo bylo jeho životem, neustále se zajímal o nové projekty a těšil se na další role. O smrti podle blízkých vůbec nepřemýšlel, naopak plánoval a měl chuť do práce.
Plány, které zůstaly nedokončené
Konec roku měl Pavel Nečas spojený s novými výzvami. Mluvil o budoucích inscenacích, dalších rolích i osobních plánech. Nic nenasvědčovalo tomu, že by ho trápily vážné zdravotní potíže. Právě proto jeho náhlý odchod působí tak nepochopitelně a bolestně. Přátelé i kolegové se shodují, že šlo o člověka, který rozdával energii a radost, a jen málokdo si dokázal představit svět bez něj.
Srdce řeklo dost
Nakonec rozhodlo srdce, které náhle selhalo. Bez varování, bez šance na rozloučení. Zůstaly jen fotografie, vzpomínky a slova plná bolesti. Smrt Pavla Nečase připomněla, jak křehký může život být, i když se zdá, že je vše v naprostém pořádku. Herecký svět přišel o výraznou osobnost a lidé o muže, který dokázal rozesmát i dojmout.
Zdroj: Blesk.cz
