Čtyři roky od začátku ruské agrese na Ukrajině znovu otevřely citlivé téma solidarity. Zatímco některé státní instituce bez váhání vyvěsily ukrajinskou vlajku jako symbol podpory, jiné zůstaly zdrženlivé a nechaly stožáry prázdné. Rozdílný přístup politiků i úřadů vyvolal ostré reakce a znovu rozdělil veřejnost. Jaké argumenty zazněly a kdo se od symbolického gesta naopak distancoval?
Symbol solidarity na vládní budově
Na budově Úřad vlády České republiky se v úterý ráno objevila žlutomodrá vlajka. Premiér už den předtím avizoval svůj krok slovy: „Na Úřadu vlády zítra ráno vyvěsíme vlajku, abychom si to připomněli,“ a svůj slib splnil. Vlajka tak zavlála jako připomínka čtvrtého výročí ruské invaze. Stejný krok zvolili i další členové kabinetu, kteří chtěli dát najevo, že Česká republika stojí na straně napadené země. Pro některé šlo o jasné morální gesto, pro jiné o zbytečné politické divadlo.
Metnarův vzkaz veřejnosti
K symbolickému aktu se připojil také ministr vnitra Lubomír Metnar, který na síti X připomněl cenu války. Napsal: „Válka, která neměla nikdy začít, si denně vybírá svou daň na lidských životech a ničí celé regiony,“ a sdílel fotografii vlajky před budovou ministerstva. Podporu vyjádřil i ministr školství Robert Plaga. Žlutomodrá vlajka se objevila také na dalších resortech, například kultury či práce a sociálních věcí. Některé úřady tak vyslaly jasný signál, že jejich postoj k válce zůstává neměnný.
Prázdný stožár u Sněmovny
O poznání jiný obrázek nabídla budova Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Jeden ze tří stožárů zůstal prázdný, přestože místo pro vlajku by se našlo. Naopak na Senát Parlamentu České republiky vlaje ukrajinská vlajka dlouhodobě. Rozdílný přístup obou komor parlamentu znovu rozproudil debatu o tom, zda má mít zahraniční symbol své místo na českých úřadech, nebo zda by měly dominovat výhradně domácí státní znaky.
Ostrý nesouhlas SPD
Proti vyvěšování se jasně vymezila poslankyně Markéta Šichtařová. Na sociální síti napsala: „Jako poslankyně s tím nic nenadělám, ale pro záznam budiž řečeno, že se od toho distancuju. Na českých úřadech, které mají sloužit českým občanům, mají být české vlajky a české státní symboly,“. Její slova okamžitě vyvolala silné reakce. Kritici jí vyčítají nedostatek empatie, příznivci naopak oceňují důraz na národní symboliku. Téma vlajek se tak proměnilo v další politickou přestřelku.
Technické výmluvy nebo princip
Některá ministerstva argumentovala omezeným počtem stožárů. Tvrdila, že mají prostor jen pro českou a unijní vlajku. Na Úřad vlády České republiky však stejný problém vyřešili sejmutím evropské vlajky a uvolněním místa pro ukrajinskou. Kritici proto mluví o zástupných důvodech a tvrdí, že skutečné motivy spočívají spíše v politickém postoji než v technických překážkách. Každý resort tak svým rozhodnutím vyslal jasný signál, kam se hodnotově řadí.
Okamura a zmizení symbolu
Už dříve rozvířil debatu předseda Sněmovny Tomio Okamura, který nechal ukrajinskou vlajku z budovy sejmout. Opozice tehdy reagovala vyvěšením vlastních vlajek z oken kanceláří. Po změně vlády vlajky zmizely také z některých dalších budov. Symbol, který měl spojovat, tak začal veřejnost spíše rozdělovat. Každý nový krok politiků proto vyvolává zvýšenou pozornost médií i občanů.
Brno drží jasný postoj
Zatímco Praha řeší spory, v Brno zůstává situace jednoznačnější. Ukrajinská vlajka visí například na Masarykova univerzita, jejíž mluvčí uvedl: „Univerzita vyvěsila ukrajinské vlajky na svých hlavních budovách krátce po začátku invaze v roce 2022. Jde o symbolickou podporu, která deklaruje solidaritu s Ukrajinou, ukrajinskými studenty a ukrajinskými zaměstnanci,“. Stejně tak brněnský magistrát i kraj deklarují trvalou podporu napadené zemi.
Soudy váhají s politikou
Odlišný přístup zvolily některé soudní instituce. Zatímco Ústavní soud vlajku znovu vyvěsil, Nejvyšší soud se rozhodl jinak. Jeho mluvčí vysvětlila: „Nejvyšší soud je apolitický a platí to i v mezinárodních vztazích, proto vlajku vyvěšovat nebudeme. Nejvyšší soud udržuje pracovní vztahy s Nejvyšším soudem Ukrajiny,“. Rozdílné postoje tak ukazují, že otázka symbolických gest zůstává citlivá i po čtyřech letech od začátku války.
Zdroj: Novinky.cz
