Václav Hybš patřil k hudebním osobnostem, které si lidé nespojovali jen s melodiemi, ale i s elegancí, poctivostí a obrovskou výdrží. Jeho odchod ve věku devadesáti let zasáhl nejen kolegy z branže, ale i širokou veřejnost, která ho vnímala jako symbol jedné silné éry. Za slavnou kariérou se však skrývaly také těžké zdravotní boje, oddanost nejbližších a silná přátelství, na která se teď vzpomíná se sevřeným srdcem.

Hvězda domácí hudby

Václav Hybš se během dlouhých desetiletí zařadil mezi nejvýraznější jména české hudební scény. Jeho orchestr doprovázel ty největší hvězdy a jeho jméno se pevně zapsalo do paměti několika generací posluchačů. Spolupracoval s Karlem Gottem i Waldem Matuškou a všude, kde se objevil, zanechal stopu zkušeného profesionála s obrovským citem pro hudbu. Nepůsobil jako člověk, který potřebuje kolem sebe zbytečný rozruch. Místo velkých gest nabízel kvalitu, disciplínu a léty prověřenou muzikantskou jistotu, která z něj udělala legendu.

Těžké chvíle v zákulisí

Na první pohled mohl působit jako muž, kterého nic nezlomí, jenže jeho život rozhodně nešel jen po hladké cestě. Hybš se musel opakovaně prát se zdravím a několikrát balancoval na velmi tenké hraně. O to silněji dnes působí vzpomínka na okamžiky, kdy navzdory vážným komplikacím znovu vstal a pokračoval dál. Publikum často vidělo noblesního kapelníka v obleku, ale už méně lidí tušilo, jaké bitvy sváděl mimo světla reflektorů. I proto jeho příběh dnes nepůsobí jen jako rozloučení s umělcem, ale také jako připomínka mimořádně odolného člověka.

Kolaps který děsil

Jedním z nejsilnějších momentů jeho života byl dramatický kolaps, na který sám po letech vzpomínal. Zdravotní komplikace ho zasáhly v okamžiku, kdy byl stále aktivní a naplno se věnoval muzice. Právě tehdy zazněla jeho autentická slova, která dnes znovu mrazí. „V pětasedmdesáti mi praskl žaludeční vřed přímo na pódiu. Než jsem se dostal do nemocnice, ztratil jsem hodně krve a měl jsem taky na kahánku,“ uvedl před časem. Tato věta naplno ukazuje, jak blízko měl ke katastrofě a jak tvrdý zásah osud legendárnímu muzikantovi připravil.

Další boj o život

Ani tím však jeho trápení neskončilo. V roce 2014 přišel další vážný zlom, když se mu ucpala srdeční aorta. Situace byla natolik kritická, že lékaři museli rychle zasáhnout a dvojitý bypass mu podle dostupných informací zachránil život doslova v poslední chvíli. Mnozí by po podobném zákroku ztratili sílu, chuť i energii, Václav Hybš ale dál dokazoval, že se nevzdává. Jeho okolí dobře vědělo, že navzdory zdravotním překážkám si dokázal uchovat vitalitu, temperament i vztah k hudbě, která pro něj neznamenala povinnost, ale životní motor.

Humor až do konce

Právě humor byl jednou z věcí, která Hybše provázela i ve chvílích, kdy mu do smíchu být nemuselo. Krásně to ukázala i vzpomínka z oslavy jeho devadesátin, kde zazněla slova jeho manželky Jarmily. Ta si svého muže dobírala s nadhledem a láskou, která mezi nimi byla zjevná. „Podívejte se na toho dědka! Doma dělá invalidu a tady diriguje jako švihák!“ zaznělo tehdy s úsměvem. Právě tahle věta dnes získává ještě silnější rozměr. Místo smutku v ní zůstává i obraz muže, který si uměl zachovat jiskru, eleganci i chuť žít navzdory tomu, co všechno měl za sebou.

Zelenková promluvila

Silné emoce po zprávě o jeho smrti vyjádřila i zpěvačka Jitka Zelenková, která na sociální síti zveřejnila velmi osobní a bolestně upřímné rozloučení. V jejím vzkazu se neobjevila jen lítost nad odchodem kolegy, ale i hluboká úcta k člověku, s nímž sdílela hudební cestu a mnoho společných vzpomínek. „Drahý Vašku, můj první kapelníku, můj letitý příteli, Mistře… Budeš mi nesmírně chybět. Ty i Tvoje lidskost, svéráznost, laskavost, jízlivost, tvrdohlavost, smysl pro humor i naprostý cit pro hudbu, kterou oba tolik milujeme.“ napsala zdrceně a její slova se okamžitě dotkla mnoha lidí.

Obdiv k Jarmile

Zelenková ve svém vyjádření nepřipomněla jen Hybšův talent a povahu, ale také výjimečnou roli jeho manželky. Z jejího textu bylo jasné, že Jarmila pro něj nepředstavovala jen životní partnerku, ale i pevný bod, bez kterého by mnohé nezvládl. „Zůstávají mi krásné vzpomínky a obrovská radost z toho, že jsem mohla tolikrát stát na jevišti s orchestrem, který nesl Tvé jméno a patřil k pokladům této země. Upřímnou soustrast všem blízkým a především Tvé milované ženě Jarmile, které patří hluboký obdiv a poděkování za její lásku, péči a oddanost.“ vzkázala a připomněla tak sílu partnerské opory.

Odkaz který zůstává

Odchod Václava Hybše uzavírá významnou kapitolu české hudby, ale jeho jméno rozhodně nezmizí. Zůstane ve vzpomínkách kolegů, v nahrávkách, na fotografiích i v příbězích, které si lidé budou dál připomínat. Jitka Zelenková své rozloučení zakončila slovy, která v sobě nesou smutek i něhu zároveň. „Právě díky ní jsi zůstával do posledních chvil v obdivuhodné kondici navzdory všem zdravotním překážkám. Šťastný let do hudebního nebe,“ napsala. A právě tato věta jako by symbolicky uzavřela život muže, který dal hudbě téměř všechno a za sebou nechal ticho plné obrovské úcty.

Zdroj: Ahaonline.cz