Od smrti Aničky Slováčkové uplynul více než rok, bolest jejího otce Felixe Slováčka však rozhodně nezmizela. Známý hudebník nyní otevřeně popsal, jak často se vydává na místo posledního odpočinku své milované dcery a co tam pokaždé dělá. Jeho slova odhalují velmi osobní chvíle, během kterých s Aničkou stále rozmlouvá. Přiznal také, co mu v nejtěžších okamžicích pomáhá pokračovat dál.
Bolest která nepolevuje
Felix Slováček se ani více než rok po smrti své dcery nedokázal smířit s obrovskou ztrátou tak, aby na Aničku dokázal vzpomínat bez hlubokého smutku. Její odchod zasáhl celou rodinu, pro známého saxofonistu však znamenal jednu z nejtěžších životních ran. Anička zemřela ve věku pouhých 29 let a její otec nyní přiznal, že za ní pravidelně chodí na místo jejího posledního odpočinku. Blízkost hrobu mu navíc umožňuje přicházet poměrně často a trávit tam chvíle, které mají velmi osobní charakter.
Za dcerou chodí často
Hudebník se o svých návštěvách rozpovídal v rozhovoru pro Prima Ženy a netajil se tím, že cestu za Aničkou podniká opakovaně. Místo jejího posledního odpočinku totiž neleží daleko a Slováček tak může přijít prakticky kdykoliv cítí potřebu být své dceři alespoň symbolicky nablízku. „Za Aničkou chodím. A řekl bych často. Nemám to daleko, že jo, protože je to hned vedle Strašnického krematoria,“ svěřil se. Z jeho slov je patrné, že návštěvy nepovažuje pouze za povinnost nebo připomínku minulosti, ale za důležitou součást svého současného života.
Zobrazit příspěvek na InstagramuReklama
Osobní chvíle u hrobu
Slováček zároveň popsal velmi intimní rituál, který při návštěvách opakuje. Na místě nezůstává pouze v tichosti, ale se svou zesnulou dcerou si povídá, jako by stále stála po jeho boku. Poté přichází gesto, které ukazuje, jak silné pouto mezi nimi zůstává i po její smrti. „Přijdu tam, tak si s ní chvilku mluvím, pak ji párkrát pohladím po vlasech a smutně odcházím zpátky,“ popsal Slováček. Právě odchod z místa posledního odpočinku pro něj podle jeho vlastních slov pokaždé znamená návrat ke smutné realitě.
Sílu hledá každý den
Vyrovnat se se smrtí vlastního dítěte představuje pro rodiče mimořádně těžkou životní zkoušku a Felix Slováček neskrývá, že ani čas jeho bolest jednoduše neodstranil. Když dostal otázku, jak se po smrti své dcery psychicky drží, nepotřeboval dlouhé vysvětlování. Odpověděl pouhými dvěma slovy, která však vystihují mnohem více než dlouhé vyprávění. „Vší silou.“ Právě tato stručná odpověď ukazuje, že známý hudebník se snaží pokračovat v běžném životě, přestože vzpomínka na Aničku a bolest spojená s jejím odchodem zůstávají stále velmi silné.
Záchranu nachází v hudbě
Jedním z nejdůležitějších způsobů, jak Slováček zvládá těžké období, zůstává práce. Hudba ho provází prakticky celý život a právě nyní pro něj získala ještě hlubší význam. Návraty do studia, dirigování kapely a další pracovní povinnosti mu dávají možnost soustředit mysl jiným směrem a zároveň pokračovat v činnosti, která mu přináší radost. „Takže já už se těším do studia, že budu dirigovat kapelu a tak dál. No, prostě muzika, to je největší radost a největší záchrana,“ dodal. Práce se pro něj stala důležitým bodem, kterého se může držet.
Anička bojovala do posledních let
Anna Julie Slováčková zemřela 6. dubna 2025, bylo jí pouhých 29 let. Dcera Felixe Slováčka a Dagmar Patrasové v předchozích letech otevřeně hovořila o svém zdravotním stavu a boji s rakovinou. Svým přístupem k vážné nemoci oslovila řadu lidí, kteří její cestu sledovali a podporovali ji. Přestože procházela mimořádně náročným obdobím, dál se věnovala práci a veřejnému životu. Její smrt proto hluboce zasáhla nejen nejbližší rodinu, ale také fanoušky, kteří znali její hudební a hereckou tvorbu.
Rodina se loučila v Praze
Poslední rozloučení s Aničkou se uskutečnilo 15. dubna 2025 ve strašnickém krematoriu v Praze. Právě nedaleko tohoto místa se dnes nachází její poslední odpočinek, kam Felix Slováček pravidelně přichází. Pro otce tak toto místo nepředstavuje jen připomínku tragického okamžiku, kdy musel dát své dceři poslední sbohem. Stalo se pro něj také prostorem, kde může být s Aničkou alespoň ve svých myšlenkách, promluvit k ní a udržovat způsobem, který sám popsal, jejich mimořádně silné rodinné pouto.
Vzpomínky zůstávají živé
Ani s odstupem více než roku Felix Slováček neskrývá, že ztráta dcery ovlivňuje jeho každodenní život. Snaží se hledat sílu především v hudbě a práci, zároveň ale pravidelně míří za Aničkou a dopřává si chvíle, kdy může být s vlastními vzpomínkami. Jeho otevřená slova ukazují, že čas sice pokračuje dál, některé životní rány však člověk jednoduše neuzavře. Slováček se proto snaží žít dál, pracovat a věnovat se hudbě, zatímco místo posledního odpočinku jeho dcery zůstává místem, kam se stále vrací.
Zdroj: Ahaonline.cz
