Čtyři roky po odchodu Hany Zagorové její manžel Štefan Margita (70) přiznal něco, co mnohé dojme k slzám: do šatníku zesnulé zpěvačky chodí dodnes. Sedí tam, mluví s ní, přemýšlí. „Pořád ji tam cítím,“ řekl operní pěvec. A právě do tohoto místa by umístil cenu, na kterou čekal celou kariéru.
Šatník jako útočiště i síň slávy
Hančin šatník se v Margitově životě proměnil v něco víc než jen vzpomínku na šaty a vůně. Pěvec tam ukládá všechny své ceny a trofeje – a zároveň je to místo, kam chodí v těžších chvílích. „Sedávám tam docela často. Když mě něco napadne nebo mám nějaký problém, jdu za ní, sednu si tam a povídám si s ní,“ svěřil se bez jakékoliv ostýchavosti.
Na to, že se mu lidé mohou smát, Margita kašle. „Já se za to nestydím,“ řekl jasně. A dodal, co ho tam drží nejvíc: vůně. I čtyři roky po Hančině odchodu prý šatník stále voní jako ona. Tohle je věta, která se jen tak nezapomíná.
Nominace, na kterou čekal celou kariéru
Krátce po sedmdesátých narozeninách přišla zpráva, která Margitu příjemně překvapila. Poprvé v celé své kariéře byl nominován na divadelní cenu Thálie – a to v kategorii Opera. Nominaci získal za roli Logeho v opeře Richarda Wagnera Zlato Rýna, kterou nastudovalo Národní divadlo.
„Bylo štěstí, že Národní divadlo tenhle titul nasadilo, a je to nádherná role, kterou jsem zpíval na celém světě,“ řekl Margita. Role, která mu doma přinesla první nominaci na prestižní ocenění, tedy není žádnou novinkou – zpíval ji na scénách po celém světě. Doma ji ale ocenili teprve teď.
Nikdy není pozdě – ani v sedmdesáti
Margita bere nominaci s pokorou, ale i s radostí. „Nikdo neví, jestli tu cenu opravdu dostanu, ale krásné je už to, že mě nominovali. Čekal jsem na to docela dlouho, ale ono se říká, že nikdy není pozdě,“ uvedl. Sedmdesátiny a první Thálie v jednom roce – hezčí životní jubileum to být nemohlo.
A pokud cenu skutečně dostane? Putuje rovnou do Hančina šatníku. K ostatním trofejím, k té vůni, k těm tichým rozhovorům, které tam Margita vede sám se sebou – a možná i s ní.
Zdroj: super.cz
