Teprve pětatřicet let. Tolik bylo Zuzance, když minulý týden celé Česko sledovalo její příběh se zatajeným dechem. Dobrovolníci ze Sanitky splněných snů ji donesli na milovanou vyhlídku – jako opravdovou princeznu. Nikdo tehdy nepřipouštěl, jak blízko byl konec. Krátce poté přišla zpráva, která bolí dodnes.
„Dnes nás hodně bolí u srdce. Zuzanka odešla…“ – tato slova sdílela Sanitka splněných snů a s nimi se rozlila vlna smutku daleko za hranice rodiny a dobrovolníků. Statečnou mladou maminku oplakávaly doslova tisíce lidí, kteří ji nikdy osobně nepotkali.
Poslední velké přání
Zuzance zbývalo málo času a ona to věděla. Přesto měla jasno v tom, co ještě chce zažít – spatřit znovu svůj oblíbený výhled. Místo, které pro ni nebylo jen krajinou, ale součástí celého jejího života. Jenže vyhlídka nebyla snadno přístupná, a tak se do věci vložili dobrovolníci.
Sanitka splněných snů je organizace, která pomáhá těžce nemocným lidem naplnit jejich sny a přání i tehdy, kdy vlastní silou už nestačí. Tentokrát nesli Zuzanku doslova – na rukou, jako by byla princezna z pohádky. A ona se v té roli zářila.
Princezna Šeherezáda na vyhlídce
Posádka sanitky i blízcí ji na výletě budou navždy pamatovat pod přezdívkou „princezna Šeherezáda“. Úsměv, se kterým tehdy hleděla do dálky, byl podle všech popisů nezapomenutelný. Jeden ze sledujících to vyjádřil přesně: „Byla tak šťastná na vašem výletě, člověk by nevěřil, jak málo času má.“
Ten kontrast je skoro nesnesitelný. Radost z výhledu, objetí lidí, kteří pro ni udělali všechno – a jen pár dní nato ticho.
Slova, která přišla z nebe
Dobrovolníci ze Sanitky splněných snů neskrývali bolest, ale ani vděčnost. „Jsme vděční, že jsme u toho mohli být. Že v čase plném bolesti zbyla i chvíle štěstí,“ napsali ve svém dojemném rozloučení. A přidali větu, která mrazí: „Zuzanko, přáli bychom ti tolik dalších návratů. Tolik obyčejných dní s těmi, které jsi měla ráda…“
Česko plakalo spolu s rodinou
Příběh Zuzanky se před jejím odchodem dostal do povědomí celé republiky. Lidé, kteří ji vůbec neznali, ji fandila, sdíleli její příběh a přáli jí sílu. Po zprávě o smrti přišly pod příspěvky stovky kondolencí od úplných cizích lidí.
Jedna z komentující čtenářek, sama vdova po muži zemřelém na rakovinu, napsala: „Vím, čím si nyní rodina Zuzanky prochází. Je to hodně bolavé období. Ta rána prostě bolet nepřestala.“ Tato slova vystihla to, co cítili mnozí – Zuzančin příběh se dotkl každého, kdo kdy zažil ztrátu.
Proč příběh Sanitky tak zasahuje
Sanitka splněných snů existuje právě proto, aby lidé jako Zuzanka nemuseli odcházet s nesplněnými sny. Organizace pracuje s dobrovolníky, kteří pomáhají těžce nemocným – ať jde o výlet, setkání s blízkými nebo cokoliv, co je ještě v silách zařídit. Každý takový výjezd je zápasem s časem.
Zuzančin příběh ukázal, jak křehká a zároveň silná může taková chvíle být. Výlet trval pár hodin. Vzpomínka zůstane navždy.
Sanitka splněných snů ve svém rozloučení napsala větu, která přesně pojmenovala, co tisíce lidí nedokázaly formulovat: „Nad tím, jak málo času dostala, zůstává bolest a tiché ‚proč‘, na které není odpověď.“
Pětatřicet let. Maminka. Žena, která se usmívala na vyhlídce ještě před pár dny. Česko za ni drželo palce – a teď za ni drží smuteční stužku.
Zdroj: blesk.cz
