Viktorie Mertová, televizním divákům dobře známá jako nekompromisní lovkyně Belladonna z pořadu Na lovu, se rozplakala nad vzpomínkou na svou spolužačku. Zuzanka zemřela ve 35 letech poté, co dva roky bojovala s vážnou nemocí. Zanechala za sebou malou holčičku a příběh, který zasáhl celé Česko.
Nejhodnější člověk na světě
Viktorie Mertová a Zuzanka seděly léta ve stejné třídě. Přátelství, které přežilo školní lavice, ukončila až nemoc. „Zuzka byla skvělej člověk. Nejhodnější na světě, s obrovskou empatií, s velkým smyslem pro humor a schopností s tím humorem ocenit všechny životní absurdity,“ napsala Mertová ve své vzpomínce.
Podle jejích slov se Zuzanka neustále smála. Každé jejich setkání lovkyni vylepšilo náladu a udělalo z obyčejného dne hezčí den. Taková vzpomínka bolí dvakrát: jednou proto, co bylo, a podruhé proto, co už nikdy nebude.
Dva roky odvahy po kruté diagnóze
Zuzanka dostala velmi nepříznivou diagnózu a čelila jí po svém. „O tom, co Zuzka dělala v posledních dvou letech, by se dala napsat kniha. Dělala inspirativní věci. Hledala cesty, a kde nebyly, tam je vyšlapala,“ popsala Mertová.
Statečná maminka zároveň neodvracela pohled od toho, co ji čekalo. Pořídila si krásnou malovanou rakev a urnu – kroky, které okolí mohly připadat jako naprosté tabu. Zuzanka je ale udělala vědomě a se smírem, který jen málokdo dokáže najít.
Výlety, kytary a třídní sraz na rozloučenou
Do posledních chvil si Zuzanka plnila přání. Cestovala, zpívala s kytarami a pořádala srazy s přáteli. Právě jeden z nich – třídní minisraz – byl zorganizován s jediným cílem: stihnout se rozloučit ještě dřív než na pohřbu. Fotografie, kterou Mertová ke vzpomínce připojila, pochází právě z tohoto setkání.
Poslední výlet na vyhlídku, který Zuzance pomohli splnit, se stal symbolem její odvahy a lásky k životu. Příběh se rychle rozšířil po celém Česku a zasáhl tisíce lidí, kteří ji nikdy neznali osobně.
Výjimka u ženy, která na patos není
Viktorie Mertová v pořadu Na lovu působí tvrdě a neústupně. Sama přiznává, že na dojímání a patos příliš není. U Zuzanky ale dělá výjimku – a není se čemu divit.
„Málokdo za sebou nechá takhle silnej otisk a tolik pozitivních emocí,“ uzavřela svou vzpomínku. Slova, která za sebe říkají víc než dlouhé smuteční řeči.
Otisk, který zůstane
Zuzanka zanechala za sebou malou dceru, hlouček přátel, kteří ji milovali, a příběh o tom, jak jít životem s humorem a odvahou i tehdy, když se čas krátí. To, co po sobě nechala, není jen smutek – je to připomínka, jak žít naplno, dokud to jde.
Zdroj: blesk.cz
