Cena zemního plynu na evropské burze přeskočila hranici 100 eur za megawatthodinu – to je přibližně 2 400 korun. Naposledy byl plyn takhle drahý v prosinci 2022, tedy v době, na kterou si většina domácností moc ráda nevzpomíná. Pokud se ceny na této úrovni udrží, zaplatí majitel rodinného domu za vytápění klidně o více než 36 tisíc korun ročně víc než dosud. Spočítal to ekonom Lukáš Kovanda z Trinity Bank.
Proč plyn zdražuje: válka v Íránu a prázdné zásobníky
Hlavní viník je podle Kovandy přímý: válka v Íránu a s ní spojená nejistota kolem Hormuzského průlivu, kudy proudí část světového vývozu zkapalněného zemního plynu. Průliv je sice formálně průchozí, ale hrozba dalšího vzplanutí konfliktu trhy nervuje.
Problém není jen Evropa. Asijské státy se obávají o vlastní dodávky, a tak poptávají americký zkapalněný plyn. Jenže americká produkce nestačí obsluhovat oba trhy najednou. „Asie a Evropa se o americký plyn doslova přetahují,“ vysvětlil Kovanda ve vysílání TN Live.
K tomu přistupuje nízká naplněnost evropských zásobníků. Kdyby přišly výraznější mrazy dřív, než se zásobníky stihnou doplnit, musely by státy nakupovat za ceny, které diktuje trh – a ten teď hovoří jasně.
O kolik konkrétně si připlatíte
Kovanda propočítal krajní scénář: kdyby velkoobchodní cena plynu zůstala dlouhodobě na 100 eurech za MWh místo dosavadních zhruba 40 eur, vyjde to při kurzu 25 korun za euro na zdražení o 1 815 korun za jednu MWh včetně DPH.
V praxi to znamená: domácnost v menším bytě, která plynem topí a ohřívá vodu a ročně spotřebuje kolem 10 MWh, by zaplatila o více než 18 tisíc korun víc. Majitel rodinného domu se spotřebou 20 MWh ročně by pak pocítil rozdíl přesahující 36 tisíc korun. To jsou čísla z nejhoršího možného scénáře – Kovanda sám zdůrazňuje, že ho nepovažuje za nejpravděpodobnější.
Kdo je ohrožen nejvíc
Bez polštáře jsou lidé, kteří nemají ceny energií zafixované – tedy ti se smlouvou na dobu neurčitou nebo ti, kterým fixace v blízké době vyprší. Právě jim může zdražení přijít ze dne na den.
Naopak kdo má aktuálně platnou fixaci, ten je před výkyvy trhu chráněný po celou dobu jejího trvání a může zatím sledovat dění klidněji.
Fixovat – ale na jak dlouho?
Kovanda doporučuje fixaci na dva roky. Jeden rok považuje za příliš krátký – situace v Perském zálivu se podle něj za dvanáct měsíců pravděpodobně nevyřeší. Tři roky jsou naopak zbytečně dlouhé: existuje reálná šance, že se poměry do té doby uklidní a ceny klesnou. Kdo by si zafixoval na tři roky za dnešní úrovně, mohl by tak ve třetím roce platit zbytečně víc, než by musel.
Dvouletá fixace je tedy podle ekonoma rozumný kompromis – chrání vás před nejhorším, ale neváže vás příliš dlouho za momentálně vyšší ceny.
Je situace tak zlá jako v roce 2022?
Číslo 100 eur za MWh zní alarmně, protože připomíná energetickou krizi. Kovanda ale upozorňuje na důležitý rozdíl: evropské státy jsou dnes na podobné výkyvy lépe připraveny než tehdy. Mechanismy pro koordinaci nákupů, diverzifikace dodavatelů i zkušenosti z předchozí krize hrají ve prospěch Evropy.
Zároveň varuje před podceněním: pokud by vysoké ceny přetrvaly, promítnou se nejen do složenek za teplo, ale i do cen průmyslového zboží a nakonec do inflace. Zdražení plynu není jen problém rodinného rozpočtu – je to i problém pro každou firmu, která energie spotřebovává při výrobě.
Zdroj: tn.nova.cz
