Současná pohnutá situace okolo koronaviru dává vzniknout dojemným příběhům. Příkladem může být ten, mezi vnučkou a jejím dědečkem. Je ukázkou toho, že ani překážky, které jsou nám dnes kladeny do cesty, nezabrání projevům lidskosti a přirozenosti, tak jak je to pro člověka typické.
Příběh, který napsal život
Dvaadvacetiletá Carly Boyd řekla minulý víkend „ano“ svému partnerovi a samozřejmě se chtěla s touto radostnou novinu ihned podělit se všemi příbuznými. Bohužel však nemohla navštívit svého dědečka, který žije v domově pro seniory. Zabránilo jí v tom nařízení, které platí v USA a v řadě dalších zemích, aby se omezil přenos koronaviru na starší občany. Carly však byla pevně odhodlaná podělit se o radostné zprávy s dědečkem, a hlavně mu ukázat svůj nádherný zásnubní prsten. Považovala to za důležité, protože dědeček trpí stařeckou demencí a věřila, že mu touto zprávou udělá velkou radost.
Carly doslova řekla: „Opravdu jsem to chtěla svému dědovi říct. Trpí demencí a není tam žádný telefon, ke kterému by měl přístup. Opravdu jsem mu to moc chtěla říct.“ Řešení se snažil najít také personál zařízení. Nakonec to dopadlo tak, že Carly šla k oknu k místu, kde je její dědeček ubytovaný. Tam jej viděla, jak odpočívá v posteli a s velkou radostí mu mohla ukázat aspoň přes sklo zásnubní prsten. Celý dojemný okamžik zdokumentovala vedoucí zařízení Gennie Parnell na fotkách.
Nesmírné dojetí
V těchto těžkých dnech koronavirové infekce tyto rozkošně obrázky dodávají sílu mnoha lidem. Doslova jimi byl zaplaven internet a k obrázkům lidé připojují blahopřání novému páru. Na fotkách Carly přikládá ruku na okno, když dědečkovi říká, jak jej miluje, což opětuje také její dědeček a povídá jí: „Miluji tě také a doufám, že se brzy uvidíme.“ Carly k tomu po setkání s dědečkem řekla: „Já… to bylo tak… ach můj bože, budu plakat. Bylo to velmi zvláštní.“
