Narození dítěte je vždy tak trochu malým zázrakem, který je spojený s pocty radosti. Bohužel ne všichni ale vždy mohou dítěti poskytnout vše, co potřebuje, a tak se některé matky raději rozhodnou, že se dítěte zřeknou, neboť věří, že s nimi by je nečekal dobrý život. V České republice k tomuto účelu slouží známé babyboxy. Náš příběh se ale odehrál vloni v Rusku a jeho závěr byl více než překvapivý.
Překvapení v trávě
Vloni 18. srpna zaslechla starší žena, která bydlí v jednom ruském městě vedle sirotčince, zvláštní sténání, které vycházelo z trávy. Šla se tedy podívat, o co se jedná, myslela si, že tam možná leží zraněné zvířátko. Jaké bylo ale její překvapení, když v trávě našla malé miminko zabalené ve fialové přikrývce. Byla to holčička a vypadala, že se má čile k světu, vedle ní ležely v trávě i plenky a sada dětské výživy. Žena vše vzala a děťátko odnesla do sirotčince, kde ho prohlédli lékaři. Když holčičku svlékali, našli pod jejím oblečením dopis od její matky.
V dopise žena žádala o odpuštění, že musela své dítě odložit, ale bohužel nevidí jiné řešení. Zároveň se v dopise psalo, že holčička se jmenuje Uljana, narodila se 12. srpna a je zdravá a hodná. Na závěr matka slíbila, že pokud to jen trochu půjde, pro své dítě se vrátí. V sirotčinci matčině návratu příliš nevěřili, neboť s podobnými sliby měli špatné zkušenosti, a tak začali připravovat věci nutné k tomu, aby si zájemci mohli Uljanu adoptovat.
Matka svůj slib splnila, ale…
O čtyři dny později se ale v sirotčinci objevila mladá žena, která se o holčičku velmi zajímala, a překvapený personál brzy zjistil, že je to její matka. Popsala jim svůj smutný životný příběh, že když přišla za prací do Krasnojarsku, seznámila se s mužem, se kterým plánovala společnou budoucnost. Ten, když ale otěhotněla, dítě za žádných okolností nechtěl, a když odmítla jít na potrat, tak od ní odešel. Krátce na to žena ztratila práci a měla problémy také se svými rodiči, kteří ji nechtěli pomoci. Když se Uljana narodila, žena nevěděla, co má dělat, neměla domov, několik dní spolu strávily na ulici.
Proto se rozhodla k zoufalému činu, chtěla, aby se o její dceru někdo postaral. Během čtyři dní, které uplynuly od okamžiku, kdy Uljanu odložila, se jí ale podařilo rodiče přesvědčit, aby jí pomohli a zároveň našla bydlení, které je určeno pro ženy v podobné situaci, a tak se rozhodla pro Uljanu vrátit. Bohužel z hlediska zákona už bylo ale pozdě, Uljana už byla oficiálně sirotkem, a tak, aby si ji mohla žena vzít zpět, musela podstoupit test DNA, psychologické testy a výslechy na polici. Nakonec po čtyřech dlouhých měsících jí soud vrátil její dcerku zpátky.
