Mnoho z vás si jistě ze svého dětství vybaví některé věty, které vám říkali vaši rodiče a které jste doslova nenáviděli. Jistě se tak mnoho z vás zároveň zařeklo, že až budete mít děti vy, tyto věty rozhodně používat nebudete. Rodičovství je ale mnohdy náročnější, než jsme si mysleli, a výsledkem je tak to, že i z našich úst tyto věty najednou vyklouznou. To je samozřejmě pod tíhou každodenních starostí a problémů zcela normální a pochopitelné. V našem malém překladu vám přinášíme několik vět, na které byste si ale opravdu měli dát pozor, neboť studie potvrzují, že pokud je rodiče používají příliš často, mohou mít negativní vliv na psychický vývoj dětí.
Nech to, udělám to sama
Tato věta se nejčastěji vyslovuje při dělání nejrůznějších domácích prací, ať již při úklidu, vaření či jakékoli další pomoci v domácnosti. Samozřejmě, že musíte počítat s tím, že pokud vám dítě pomůže, výsledek nemusí být tak sto procentní, jak si představujete vy, ale na druhou stranu, pokud své děti nenecháte, samozřejmě v závislosti na jejich věku, aby vám pomohly a pomalu se tyto věci naučily, výsledkem bude, že děti budou nesamostatné a neustále budou očekávat vaši pomoc. Pokud tedy nechcete, aby vaše děti byly i v dospělosti závislé na vaší pomoci, neříkejte jim tuto větu a nechte je, ať vám pomohou.
Neplač, neboj se
Vaše dítě se musí cítit bezpečně, a to se samozřejmě týká nejen fyzické, ale i duševní bezpečnosti. Zároveň je důležité, aby dítě mohlo svobodně vyjadřovat své pocity, pokud tedy v každé situaci říkáte dětem, co nechcete, aby dělaly, bez toho, abyste si od nich nechali říci, co je k jejich reakci vede, může to vyústit v emocionální zmatenost dětí a ztrátu důvěry.
Proč nemůžeš být jako on či ona
Za slovy on či ona se nejčastěji skrývá bratr či sestra, případně spolužák, který dostal lepší známku. Neustálé srovnávání s někým jiným, které je z úhlu dítěte vždy v jeho neprospěch, protože nedosahuje kvalit svého sourozence, spolužáka či kamaráda, má ale na jeho sebevědomí do budoucnosti velmi negativní vliv. Děti si pak přestávají věřit a některé se i přestanou snažit, neboť si myslí, že to nemá cenu, když jsou vždy těmi horšími.
Protože jsem to řekla
Tuto větu většinou vyslovujeme v případě, když jsme vystresovaní, nemáme dostatek času na to, co potřebujeme doma udělat, a chceme například, aby nám děti pomohly či aby nás nerušily. Ony ale naše pocity neznají, a když jim tedy řekneme „vypni počítač“ či „pomoz mi vyndat nákup“, čímž jim často přerušíme činnost, kterou dělají, automaticky se zeptají „proč“. Pokud ale odpovíte „protože jsem to řekla“, bez toho, abyste jim své pocity či situaci objasnili, mohou se cítit méněcenné.
Slibuji ti, že …
Dejte si velký pozor, ať se často nestane, že dítěti něco slíbíte, i když pro vás to může představovat jen maličkost, a pak to nedodržíte. Nedodržené sliby jsou totiž prvopočátkem pro vznik nedůvěry mezi dítětem a rodičem.
