Přišla chvíle, kdy bylo potřeba přestěhovat mou matku k nám domů. Předem žádné plánování, zkrátka to život rozhodl za nás. V jeden den jsme se rozhodli, druhý den jsem již nesla její jediný kufr k sobě domů.

Pár maličkostí v jednom kufru

Do zavazadla si má maminka zabalila jen pár nezbytností. V kufru jsem našla teplé punčocháče, pletené pantofle s výšivkou “nejlepší babička na světě”, které dostala od mých dětí. Vedle papučí má pečlivě složené, zateplené domácí šaty a taky noční košili spolu s malým polštářkem. Jako by jich v naší domácnosti nebylo dostatek.

Po tom všem, co se za poslední dny událo, je moje maminka zase jako čtyřleté dítě. V punčocháčích a s tím pověstným sněhově bílým drdolem se prochází po bytě sem a tam, občas zaslechnu jen klepnutí podrážky těch pantoflí o dlažbu v kuchyni.

Každý další společný okamžik je vzácný

Maminka je jako ty malé děti, které nám vysvětlí určité životní okamžiky. Například se zastaví na prahu místnosti a vysoce překročí neviditelnou překážku. Také se dlouze usmíchá na našeho psa nebo mluví s lidmi, které nikdo z nás nevidí. Vypráví mi o těch dialozích vždy, když přijdu domů z práce. Maminka také hodně spí, jako by se snažila načerpat sílu, kterou už jen tak znovu do těla nedostane. Často také kontroluje svůj snubní prsten, zda je stále na svém místě. Díky mnohem tenčím prstům totiž nesedí tak pevně na prstě jako před mnoha lety. Přesto ho moje maminka stále nosí.

Najednou vidím v té bytosti tolik nádherného:

• křehkost bytí
• sílu každé myšlenky a vzpomínky
• bezpodmínečnou lásku k matce

Maminka je vůbec nejšťastnější, když přijdu domů z práce. Nahlas si oddychne a je ráda, že jsem s ní. Já si tolik užívám každou minutu, kdy můžeme být spolu. Jsou to tak vzácné chvíle. Pamatuji si, když tři roky po otcově smrti chtěla být nezávislá a sama. Chápu to, nikdy tak nežila a chtěla si sama se sebou uspořádat další život. Pak ale přišel ten virus. A položil celou její nezávislost. Nebyla jiná cesta, než si ji připoutat k sobě. Teď mě potřebuje více než kdy jindy.

Jsem vděčná Bohu, že nám dal možnost ještě trávit tolik vzácných chvil společně. Vůbec to tak osud nemusel zamýšlet a já jsem tak moc ráda, že mám nyní všechnu tu bezpodmínečnou lásku před očima. Děkuji Bohu, že mi takové chvíle umožnil. Děkuji, maminko, že mohu být s tebou právě teď.