Děti, které se starají o své rodiče často přemýšlejí, jak jim vylepšit den nebo vnést do života nezapomenutelné okamžiky. Muž z našeho příběhu se rozhodl vzít svého starého otce do drahé restaurace na večeři. Dlouho spolu nebyli venku a společná večeře byla možností, jak spolu posedět. Starý muž už takřka nemluvil, ale syn věděl, že bude rád mezi lidmi a užije si slavnostní večeři. Neváhal proto a stůl v restauraci zamluvil.

Pohrdání nad starcovým stolováním

Syn otce vyzvedl a vyrazili spolu do restaurace s dobrým renomé a kvalitním menu. Usadili se u stolu, objednali večeři a užívali si daného okamžiku být spolu. Starcovi dělalo potíže mluvení a trpěl neohrabaností. Také sluch již neměl jako zamlada, ale bylo vidět, že si večeři užívá. Jeho neohrabanost však byla terčem pohrdání ostatních stolujících v restauraci.

Drobky na stole i na podlaze

Starý muž již neovládal příbor jako dříve, ba naopak nedokázal se pořádně najíst, aniž by mu nepadaly drobky a zbytky od úst na stůl. Také oblečení měl samý drobek. Zatímco syn se nenechal tímto stavem vyrušit a užíval si posezení, ostatní hosté dávali najevo pohrdání. Od ostatních stolů se ozývaly hlasité výkřiky o nevychovanosti a neslušném stolování, o nevhodnosti brát starce do luxusní restaurace. Jak může ten mladší muž být klidný, když toto vidí?

Nezůstalo tu po mně něco?

Syn i jeho otec se dobře najedli, po jídle starý muž odešel na toaletu upravit svůj zevnějšek, byl celý špinavý od jídla a zbytků. Poté se učesal, vzal si brýle a pomalu se odšoural ke stolu. I to se ostatním stolujícím zdálo nevhodné. Syn však v klidu vstal, zaplatil a pomohl otci vstát. U dveří se starý muž otočil a zeptal se, zda po něm v restauraci něco nezůstalo. „Nikterak,“ odvětila obsluha. Starý muž se však otočil a odvětil: „Ale zanechal, lekci pro všechny děti a naději pro všechny rodiče.“ S těmi slovy odešel a zanechal všechny v rozpacích.