Byli dva muži co byli vážně nemocní a leželi v téže nemocničním pokoji už nějakou dobu.
Jednomu z nich bylo dovoleno si každý den na hodinu sednout, aby mu odtekla z plic nahromaděná tekutina.
Jeho postel se nacházela hned vedle okna. Druhý muž strávil jeho celý čas ležením pouze na zádech. Muži si spolu povídali i celé hodiny. Mluvili i svých manželkách, domovech, práci, o tom jak sloužili v armádě a kde všude byli a jaká mista navštívili. Moc rádi vzpomínali na tyto krásné časy, kde byli plní energie a šťasní. Každé odpoledne, když muž ležící u okna si mohl sednout, strávil celý čas vyprávěním svému spolubydlícímu o všem, co se dělo za oknem. Muž na druhé posteli díky této chvíle vždy ožívala byl velice šťastný. Jeho svět se rozšířil a ožil o všechnu tu aktivitu a barvy vnějšího světa.
Za oknem se nacházel park s krásným modrým jezírkem. Kachny i labutě si zde hráli na hladině. Děti pouštěly svoje modely lodiček a předháněly se v tom, kdo je lepší. Mladé zamilované páry se procházely ruku v ruce uprostřed záhonů květin hýřícími všemi barvami a v dálce byla krásná silueta města. Zatímco muž sedící u okna vše popisoval do nejmenších detailů, muž ležící na opačné straně pokoje měl přivřené oči a představoval si všechnu tu nádheru a celou malebnou scénarii. Ikdyž neslyšel žádné zvuky, dokázal si vše živě představit.

[hana-code-insert name=’google‘ /]

Dny, týdny a měsíce ubíhali strašně rychle. Jednoho dne přišla sestra, aby pro muže donesla vodu na koupání. V posteli u okna však našla už jen nehybné tělo muže. Zemřel v klidu během spánku. Smutná sestra přivolala další zaměstnance nemocnice, aby tělo odnesli. Hned jak to bylo vhodné, ji druhý muž požádal, jestli by ho nemohl přesunout na místo u okna. Sestra mu velmi ráda vyhověla. Po tom, jak si byla jistá, že se na novém míste cítí v pohodlí, odešla a nechala ho samotného.

Pomalu s bolestmi se natáhl na jeden loket, aby poprvé uviděl reálný svět venku. Byl nucen se pomaličku natočit, aby tam dohlédl. Čelil však prázdné stěně. Muž se později zeptat zdravotní sestry, co mohlo přimět jeho zesnulého spolubydlícího k popisu takových nádherných věcí za oknem. Sestra odpověděla, že tento muž byl slepý a nemohl nic vidět. Dále řekla: Možná Vás chtěl jen povzbudit.

Epilog
Existuje extrémně štěstí v dělání šťastných jiných lidí, navzdory vlastní špatné situaci. Sdílený smutek je polovina neštěstí, ale sdílené štěstí a radost se navzájem násobí. Pokud se chcete cítit bohatí, stačí spočítat všechny věci co máte, které peníze koupit nedokážou.