O psí agresivitě již toho bylo napsáno spoustu. Pro lidi, kteří nemají psy rádi, jsou příběhy o agresivních psech, kteří pokousali děti nebo dospělé, jako voda na mlýn. Nezáleží jim přitom na tom, že na jednoho agresivního psa připadá třeba deset psů, kteří jsou slušní, přátelští a vychovaní. A už vůbec si nepřipouštějí to, že za tragédii nemůže daný pes, ale jeho majitel, popřípadě rodič dítěte, který svou ratolest nenaučil, jak se chovat k živým tvorům.

Agresi nemají psi v krvi

Náš příběh bude ale o něčem trochu jiném. Jistě, bude v něm vystupovat rozzuřený pes, který ale nakonec ukáže svou dobrou stránku. Zvířata totiž nejsou od přírody hodná nebo zlá. Podléhají svým pudům, voláním přírody a také své povaze. To vše se ale dá zvládat prostřednictvím výcviku těchto zvířat. Pokud budete respektovat vy je, pak můžete očekávat, že tato zvířata budou respektovat vás. Vše je jen a jen o přístupu člověka ke zvířeti. O ničem jiném.

Strach zakrytý agresivitou

Hlavním hrdinou tohoto příběhu je kříženec německého ovčáka jménem Rex. Již jen toto plemeno vzbuzuje samo o sobě respekt. Žádný normální člověk by se s tímto psem nechtěl dostat do křížku. Toho využili původní majitelé Rexe, kteří ho udržovali v neustálém strachu, aby z něj dostali co nejvíce agresivity. Tuto agresivitu pak využívali v rámci ochrany svého majetku. Pes tak útočil na všechno, co neznal a co se mu připletlo do cesty. Nic jiného totiž neuměl. Na laskavé chování nebyl zvyklý.

Čtěte také: Neuvěříte, kolik druhů džemů lze vyrobit z jahod. Zkuste alespoň některé z nich a mějte je vždy po ruce, když vás bude honit mlsná. Znáte některé varianty? A které jsou novinkou?

Jeho cesta končí/začíná v psím útulku

Z nějakého důvodu se však Rex svým majitelům zprotivil, a tak jej vyhodili na ulici. Zde Rex páchal to, co znal – byl na vše agresivní a zlý. Proto ho musela odchytit policejní odchytová služba, která jej předala do psího útulku. I zde se však Rex neměnil a byl i nadále agresivní, a tak už si všichni mysleli, že budou muset nebohého Rexe uspat napořád. Od smrtící injekce ho ale zachránil jeden muž – Ed Gernon, který se mu rozhodl dát šanci a psa si z útulku vzal.

Na začátku to nebylo snadné

Ed věděl, že to s Rexem nebude žádný med, ale počítal s tím. Na jakýkoli pokus o sblížení Rex reagoval agresivně. Vrčel, štěkal, cenil zuby. S postupem času se pes stal méně agresivním, i když jeho chování stále ještě nebylo takové, jaké bychom od psa očekávali a i jeho majitel před ním musel být neustále na pozoru. Jednoho dne ho však Rex velice mile překvapil. Snad za to mohl i Ed, který Rexovi ukázal, co je to laskavé a vlídné chování.

Rex záchranář

Jednoho dne Ed sledoval Rexe, který jako vždy rozzuřeně běžel zahradou a štěkal na všechno, co se kolem něj mihlo. Pak se náhle zastavil a přestal štěkat. Pes zpozorněl a vrátil se pro Eda. Štěkal, ale ne agresivně, ale jakoby chtěl Edovi něco říct. Ed psovi skutečně naslouchal a nechal se dovést k místu, kde něco drobného leželo v trávě. Kolibřík! Ale nehýbal se, a tak si Ed myslel, že už je mrtvý. Rex ale donutil Eda, aby kolibříka vzal a odnesl domů. Po chvíli se ukázalo, že tento malý ptáček je naživu!

Hammer a Rex se stali kamarády

Kolibřík dostal jméno Hammer. I po zotavení zůstával v Rexově blízkosti, poletoval kolem něj, pil z jeho misky a záměrně ho provokoval. Věděl totiž, že Rex by mu nikdy neublížil. Z nezvladatelného psa se tedy vyklubal hrdina, který byl navíc schopen uzavřít mezidruhové přátelství s kolibříkem.