Když se řekne Černobyl, každému se vybaví jedna hlavní věc. Jaderná elektrárna, která měla být chloubou, ale která se po nehodě stala katastrofou nejenom pro Evropu. Statistiky hovoří zcela jasně. O život vlivem této jaderné katastrofy přišlo více než 350 000 lidí. Potom tu jsou tací, kteří měli různé zdravotní problémy. Jejich počet je odhadován na 600 – 900 tisíc, jelikož spočítat přesné číslo je celkem komplikované. My však nebudeme rozebírat katastrofu jako takovou. Zaměříme se na hrdiny, díky kterým nebyl dopad ještě větší.
Vzpomínky 2 mužů doslova šokují
Právě díky odvážným mužům, kteří se na místo katastrofy vydali hned po výbuchu můžeme být vděčni za to, že škody na životech i na přírodě nebyli větší, než mohly být. Právě díky těmto likvidátorům katastrofy se dokázalo mnoha problémům zamezit. Tady je příběh 2 z nich ,kteří vzpomínají na svůj pravděpodobně nejdůležitější úkol v životě.
Velmi krátké pracovní směny
Radiace byla všudypřítomná a bylo nutné zamezit tomu, aby na řadu lidí působila jakkoliv dlouhou. I proto byly pracovní směny často velmi krátké. V místech s nejsilnější radiací třeba jenom 5 – 10 minut denně. Ve vzdálenějších částech to byla zhruba 1 hodina denně. Cílem bylo chránit každého pracovníka, ale na druhou stranu bylo většině lidí jasné, že i tak jde o velký zásah na jejich organismus. I proto velké množství lidí později zemřelo na následky problémů s ozářením.
Nikdo nevěděl, co se stalo
Alexander Petrov popisuje svou cestu do Černobylu. Nikdo mu neřekl, kde je, ani co se stalo, či co má dělat. Svůj úkol se dozvěděl až na místě. Stále ale nevěděl, že je místě s obrovským zdrojem radiace. Jeho úkolem byla koordinace hašení leteckou technikou, aby bylo možné co nejvíce ochladit reaktory a zastavit možnou další katastrofu.
Začínal tušit, že něco není v pořádku
Jelikož byl jeho vrtulník vybavený speciálním senzorem, brzy zjistil, že je v místě velká radiace. Kolik přesně nevěděl, jelikož maximální stupnice senzoru nestačila. Věděl tedy, že na daném místě není bezpečně. Přesto musel svůj úkol splnit. Jak se dostával do kontaktu s jinými lidmi, pozoroval další vlivy ozáření. Byla to především načervenalá kůže, což bylo označováno jako jaderné opálení.
O týden později dorazil druhý z mužů
Tím byl Sergej Charkov, který měl také jeden z velmi důležitých úkolů. Požár již byl uhašen, reaktor ochlazen a úkolem bylo jeho naplnění pískem a olovem, aby se zamezilo šíření radiace. jeho tým dostal speciální vozíky, do kterých se nabíral materiál. Potom se zavěsily za vrtulník, ten je vynesl nad místo určení a vše z nich vysypal na reaktor.
Byla to klasická práce
V té době ještě nikdo z nich netušil, že později to budou oni, kdo jsou skuteční hrdinové, kteří riskovali životy, aby zamezili větší zkáze. Informací měli málo a tak vše považovali za běžnou rutinu. Za klasikou nehodu na elektrárně. Přesto tušili, že zde může být radiace a že mohou být problémy. Tato fakta se k nim dostávala od ostatních, pozorovali na sobě zarudnutí, kovovou chuť v ústech a další projevy ozáření. Pracovali však stále.
Bezpečnost lidí byla minimální
Ochrana lidí, ale i strojů a čehokoliv dalšího byla spíše symbolická. Dozimetry nijak dobře nefungovaly, pár olověných štítů bylo k ničemu, plynové masky nepomáhaly a obleky byly z klasických materiálů. Mnoho pracujících si myslelo, že tato ochrana je dostatečná, ale později se ukázalo, že opak byl pravdou. Kdyby to tito lidé věděli, nikdy tam nejdou.
Obyvatelé v okolí chtěli zůstat
Nařízena byla rozsáhlá evakuace okolí. Většina lidí dobrovolně opustila své domovy. Řada lidí však nikam jít nechtěla. Muži vzpomínají na to, jak je museli přemlouvat. Když ani to nepomohlo, buď je v jejich domovech nechali, nebo na ně bylo použito násilí. Dnes, desítky let po nehodě je možné vidět řadu lidí, co v zamořené oblasti stále bydlí. A žijí celkem spokojeně.
Ti co přežili nemají nijak výrazné následky
Zdá se to jako zázrak, jelikož řada lidí zemřela. Ti, co přežili, včetně zmíněných 2 mužů žádné velké následky nemají. Žijí běžným životem. Zároveň dodávají, že jejich mise na Černobylu byla tajná a nemají ji ani nikde vedenou, ani o ní nesměli dlouhou dobu mluvit. Katastrofu chtěl režim utajit.
Dnes to jsou hrdinové
Dříve to byli běžní pracující. Dnes už celý svět ví, že to byli hrdinové. Jak proto, jak velké radiaci byli vystaveni, tak proto, že díky nim nebyly následky Černobylu větší, než byly.
