Houbařská sezóna se letos rozjela v plné síle a předpovědi mykologů naznačují, že nadcházející dny budou pro sběrače velmi štědré. Kombinace deštivého počasí a předchozích teplých dní vytvořila ideální podmínky, ale podle odborníků není všechno tak jednoduché. Zatímco na některých místech už houby rostou v obrovském množství, jinde se houbaři zatím vracejí s prázdným košíkem. A právě tento nebývalý rozdíl na malém území označuje mykoložka za situaci, kterou dosud nikdy nezažila.

Deště a teplo jako motor růstu

Podle odborníků hrají zásadní roli srážky a následná vlhkost půdy. Díky kombinaci deštivých dnů a vyšších teplot se růst hub v mnoha oblastech spustil naplno. „V oblastech, kde spadlo mezi 20 až 30 mm srážek v průběhu posledních dvou týdnů, se dá očekávat, že výskyt hub bude větší, a tedy vhodný pro houbaře už během nadcházejícího víkendu,“ vysvětlila mykoložka Tereza Tejklová. Právě tento víkend by se tak mohl stát zlatým hřebem celé sezóny, alespoň pro některé regiony.

Obrovské rozdíly na malém území

Na rozdíl od minulých let se růst hub liší nejen mezi jednotlivými okresy, ale dokonce i mezi vesnicemi vzdálenými jen pár kilometrů. „Běžně uvádím, že se výskyt hub může lišit napříč okresem, vesnici od vesnice, ale tak značný rozdíl na jednotky kilometrů jsem ještě nikdy nezažila,“ popsala překvapivý jev Tejklová. Zatímco na Šumpersku se místní chlubí plnými koši jedlých hub, v sousedních obcích neroste skoro nic.

Kde se houby hledají nejvíce

Podle mykologů se daří zejména v oblastech Šumavy, Náchodska nebo Broumovska, odkud lidé posílají fotografie s úlovky do databáze Českého mykologického ústavu. Naopak na Jesenicku, Podorlicku či Trutnovsku museli organizátoři zrušit tradiční výstavy kvůli nedostatku nálezů. Situace se tak region od regionu dramaticky liší, což houbařům komplikuje plánování výprav.

Druhy, které letos převládají

Letošní sezóna přináší radost milovníkům klouzků, křemenáčů i kozáků, kteří se objevují dokonce i tam, kde v minulých letech chyběli. Petr Pokorný z Mykologického klubu Náchod doplňuje, že kromě nich se daří i hřibovitým druhům, ryzcům, slizákům či holubinkám. Zajímavostí je i výskyt novějších druhů, jako je hřib štíhlotřenný původem z Ameriky, který se na naše území dostal pravděpodobně přes Polsko.

Tajemství červeného seznamu

Velkým překvapením pro odborníky je znovuobjevení několika druhů hub, které byly ještě v roce 2024 považovány za nezvěstné a vedené v červeném seznamu. Ukazuje se, že jejich podhoubí dokáže v půdě přežívat desítky let, aniž by tvořilo plodnice. Naděje na jejich návrat proto nikdy není úplně ztracená.

Jaké lesy houby přitahují

Mykoložka připomíná, že na růst hub má vliv i druh lesa. „Pokud půjdete do lesa tvořeného pouze javory a jasany, tak tam hřiby nenajdete, protože se nejedná o mykorizní stromy,“ vysvětluje Tejklová. Smíšené lesy proto nabízejí větší pestrost druhů, ale i zde rozhoduje počasí a vlhkost. Bez dostatku deště totiž nepomůže ani ideální prostředí.

Hrozby při sběru hub

S rostoucím množstvím hub přibývá i riziko záměny jedlých druhů s jedovatými. Petr Pokorný varuje, že houbaři si často spletou žampion s bílou formou muchomůrky zelené. „Lupeny u muchomůrky nikdy netmavnou, kdežto u pečárek vždycky musí jít do šeda, růžova nebo do hněda,“ upozorňuje. Opatrnost je proto na místě nejen u začátečníků.

Aplikace nejsou všemocné

V posledních letech přibývá lidí, kteří se při určování hub spoléhají na mobilní aplikace. Podle mykologů to ale může být cesta do pekel. „Narůstá nám počet otrav, který je právě spojený s neopatrným používáním aplikací,“ říká Pokorný. Fotografie jedné části houby totiž nemusí stačit k přesnému určení. Správný houbař by měl vždy zhodnotit celou houbu včetně třeňů a lupenů.

Zdroj: TN.cz