Padesátiletá Christa Pikeová měla v září zemřít smrtící injekcí v Tennessee. Místo toho přežila dvě plné dávky pentobarbitalu, skončila v nemocnici a nyní se – podle posledních zpráv výrazně zlepšena – vrátila pod dohled lékařů do ženské věznice v Nashvillu. Zvládá chodit i jíst bez cizí pomoci. A Amerika řeší otázku, na kterou ani Ústava nedává jednoduchou odpověď: smí ji stát popravit podruhé?
Pikeová byla odsouzena za brutální vraždu a mučení své spolužačky v roce 1995. O její vině ani zákonnosti trestu nikdo nediskutuje. Spor je čistě právní – a velice nepříjemný.
Smrtící injekce selžou častěji, než by se zdálo
Donald Trump reagoval na zprávu o zpackané popravě s překvapením: „Jak se to může stát? Mělo by být snadné to provést.“ Jeho údiv ale míjí realitu. Smrtící injekce, které se v USA používají téměř půl století, jsou ze všech historicky užívaných metod popravy paradoxně nejproblematičtější. Analýza případů mezi lety 1890 a 2010 ukázala komplikace u více než sedmi procent poprav touto metodou. Ještě v roce 2022 provázely závažné potíže hned sedm z dvaceti provedených poprav.
Obvyklý průběh nezdařené popravy ale nevede k přežití – spíše k pomalejší a bolestivější smrti. Případ Pikeové je proto skutečně výjimečný. Navíc ji obhájci před zářijovým termínem varovali: trpí krevním onemocněním a má obtížně přístupné žíly, takže aplikace injekce hrozila mimořádným utrpením. Navrhovali zavedení vstupu do krční žíly nebo popravu oběšením. Soud jejich námitky odmítl.
Co říká americká ústava a kde jsou její hranice
Do hry vstupují dva ústavní dodatky. Pátý zakazuje double jeopardy – nikdo nesmí být za tentýž čin potrestán dvakrát. V evropském prostředí tento princip známe jako ne bis in idem. Osmý dodatek pak zakazuje kruté a neobvyklé tresty.
Oba znějí jasně. Jenže jejich výklad je všecko, jen ne jednoznačný – a právě na tom stojí celá právní bitva o osud Pikeové. Guvernér Tennessee Bill Lee po zpackané popravě pozastavil další výkony trestu a nařídil přezkum. O samotném osudu ženy zatím rozhodnuto není.
Sedmnáctiletý Willie Francis přežil elektrické křeslo – a pak ho popravili znovu
Nejdůležitější precedent pochází z roku 1946. Tehdy v Louisianě připoutali k elektrickému křeslu sedmnáctiletého Willieho Francise odsouzeného za vraždu místního lékárníka. Proud spustili – a mladík místo smrti začal křičet bolestí a prosit o dech. Poprava byla přerušena.
Úřady se rozhodly pokus zopakovat. Případ doputoval až k Nejvyššímu soudu, který v lednu 1947 poměrem pět ku čtyřem rozhodl, že Louisiana má právo Francise popravit znovu. Čtyři soudci, kteří hlasovali pro opakování, argumentovali neúmyslnou technickou závadou – ta podle nich státu nebrání dokončit zákonně uložený trest. Čtyři soudci nesouhlasili: soudce Harold Burton se ptal, kolik opakování elektrického proudu je zapotřebí, aby se trest stal protiústavním. Zákon přece povoloval usmrcení proudem, nikoliv sérii šoků s přestávkami. Rozhodující pátý hlas přidal soudce Felix Frankfurter, který opakování v daném případě připustil, zároveň však nevyloučil, že jiné okolnosti by mohly vést k odlišnému závěru.
Francis v květnu 1947 při druhé popravě zemřel. Otázky ale přetrvaly dodnes – a nikdo si nemůže být jist, že by Nejvyšší soud dnes dospěl ke stejnému výsledku.
Romell Broom: osmnáct vpichů a soud přesto povolil druhý pokus
O více než šedesát let později se v Ohiu odehrál podobný příběh. V září 2009 se tamní úřady pokoušely dvě hodiny popravit Romella Brooma smrtící injekcí. Po nejméně osmnácti vpiších se nepodařilo zajistit funkční nitrožilní vstup. Broom křičel bolestí a procedura byla přerušena.
Soud státu Ohio v roce 2016 poměrem čtyři ku třem rozhodl, že popravu lze zopakovat. Logika rozsudku byla striktně technická: smrtící látka se do Broomova těla vůbec nedostala, tudíž k popravě samotné ještě nedošlo. Zákaz dvojího trestání tedy nebyl porušen. A co bolest? Soud konstatoval, že „bolest a psychické trauma, které Broom prožil, se nerovnají takovému druhu mučení, jaký osmý dodatek zakazuje.“ K druhé popravě nakonec nedošlo – Broom zemřel v prosinci 2020 ve věznici, pravděpodobně na komplikace spojené s covidem-19. Rozsudek z roku 2016 ale zůstává platným precedentem.
Případ Pikeové se od obou precedentů liší v klíčovém bodě
Právě tady se případ Pikeové komplikuje. Na rozdíl od Brooma jí pentobarbital prokazatelně podán byl – a to hned dvakrát. Smrtící látka vstoupila do těla, přesto nezabila. To je situace, s níž se americká justice dosud nesetkala.
Profesor práva Jordan Steiker z Texaské univerzity označuje případný druhý pokus za „neprobádané právní území“. Klíčová otázka podle něj zní: bylo by opakování popravy podle dnešních společenských měřítek považováno za odpudivé? Právo se totiž vyvíjí, i když text na papíře zůstává neměnný. Sám Nejvyšší soud v rozhodnutí Trop v. Dulles z roku 1958 formuloval zásadu, že zákaz krutých a neobvyklých trestů je nutné posuzovat s ohledem na vyvíjející se standardy společnosti.
A soud v témže rozhodnutí dodal větu, která dnes rezonuje silněji než kdy jindy: „Základním principem osmého dodatku není nic menšího než lidská důstojnost.“
Co se stane dál a jaké jsou možnosti
Steiker vidí nejschůdnější cestu v gubernátorském zásahu: pokud by guvernér Lee změnil Pikeové trest na doživotí, stát by se vyhnul zdlouhavým soudním sporům i ústavním otázkám bez jasné odpovědi. Jenže politická vůle k takovému kroku zatím není zřejmá.
Pokud by k druhému pokusu o popravu přeci jen došlo, musel by soud posoudit věci, které dříve nikdo neřešil: zda pentobarbital, který nezabil, ale mohl způsobit utrpení, mění právní rovnici. Zda stát dokáže prokázat, že podobné selhání napříště nenastane. A zda dvě nepodařené dávky smrtícího jedu nepředstavují právě ten druh utrpení, který osmý dodatek zakazovat má.
Osud Pikeové tak zůstává nejistý na dvou frontách najednou – zdravotní i právní. A Amerika čeká, kdo udělá první krok.
Zdroj: seznamzpravy.cz
