David Hampl
25 února, 2020

Možná to znáte, ráno spěcháte na autobus do práce nebo do školy a občas máte, co dělat, abyste ho stihli. Blížíte se k zastávce a už vidíte, jak se autobus blíží také. Začnete tedy utíkat, abyste ho stihli a neujel vám. Většinou to stihnete, ale stávají se situace, kdy to bohužel nedopadne a autobus vám prostě a jednoduše ujede před nosem. Řidič vás sice vidí, ale jeho ochota zastavit vám není přítomna. Stojíte tedy na chodníku zastávky jako kůl v plotě, zuříte a přemýšlíte, jak se co nejrychleji dostat do práce alternativní cestou. Mladé slečně se stalo něco podobného, nicméně vše dopadlo nakonec úplně jinak.

5 minut od zastávky

Je zajímavé, že takové situace se stávají nejčastěji lidem, kteří bydlí od zastávky opravdu kousek. Možná si říkají, že když to mají tak blízko, nemusí přece spěchat, vždyť tam budou hned. Ve skutečnosti je však tento postoj, resp. zlozvyk, právě tím, kvůli čemu musíme nakonec utíkat. Mnohdy si tak dáme rozcvičku hned po ránu, což na jednu stranu nemusí být vůbec na škodu, pokud tedy nechodíte do práce v botách s vysokými podpatky. Těžko říct, v čem chodí do práce tato slečna, jedno je však jisté, v den, kdy jí autobus ujel před nosem, zažila něco velmi nevídaného.

Ujel jí před nosem

Stejně jako mnoho dalších lidí, bydlela i tato slečna necelých 5 minut od zastávky autobusu. Její ráno probíhalo jako každé jiné, když se však podívala na hodinky, zjistila, že musí rychle spěchat, aby jí neujel autobus. Jakmile vyběhla ven, spatřila autobus, jak zatáčí za roh, kde se nachází zastávka. Rozběhla se, ale naděje, že by ho stihla, byla mizivá. Ve chvíli, kdy doběhla na zastávku, autobus právě odjížděl, ujel jí tedy před nosem. Nasupená a smutná zůstala stát na chodníku.

Nikdy se nevzdávej

Zničehonic se však stalo něco, se v případě autobusů stává málokdy. Autobus začal zpomalovat, až nakonec zastavil úplně. V tu chvíli se dokonce u řidiče otevřely dveře a z nich vykouknul řidič autobusu. Tvářil se velmi přátelsky, a dokonce se usmíval. Na slečnu zavolal: „Slečno, dobře si pamatujte, že se nikdy nesmíte vzdávat naděje!“. Slečna nevěřila svým očím ani uším a celá zmatená nastoupila do autobusu. Byla to pro ni obrovská lekce a taky důkaz, že dobří lidé stále existují.

Sdílejte článek