Veronika Freimanová překvapila otevřeností, kterou od ní čekal jen málokdo. Oblíbená herečka se po letech vrátila k jednomu z nejtěžších období svého života a popsala chvíle, kdy jí lékaři oznámili rakovinu prsu. V jejím vyprávění zaznívá strach, nejistota i obrovská vděčnost za to, že tehdy nezanedbala vlastní intuici. Právě ta totiž sehrála v jejím příběhu zásadní roli.

Nečekané přiznání

Herečka Veronika Freimanová se rozhodla promluvit o velmi citlivé kapitole svého života, o které se dlouhé roky téměř nevědělo. Ve chvíli, kdy diváci znají její tvář hlavně z obrazovek a divadelních prken, přišlo odhalení, které mnohé zaskočilo. Freimanová přiznala, že si před lety prošla bojem s rakovinou prsu. Nešlo přitom o krátkou epizodu, ale o zkušenost, která jí převrátila život naruby a změnila její pohled na vlastní tělo, zdraví i běžné každodenní starosti. O to silněji její slova působí, protože nepůsobí jako laciné drama, ale jako autentická zpověď ženy, která si sáhla na dno a dokázala se zvednout.

Pocit který nešlo ignorovat

Na celém příběhu je nejmrazivější to, že na začátku nestál žádný jasný varovný signál, který by člověka okamžitě vyděsil. Freimanová nepopsala, že by si hned všimla něčeho zjevného. Přesto ji během běžného fungování přepadl zvláštní vnitřní neklid, který nedokázala setřást. Právě tehdy zazněla její slova: „Já jsem najednou uprostřed hry měla takový špatný pocit. Měla jsem prostě jenom pocit, nic jsem si nenahmatala, byl to jenom pocit. A najednou jsem zjišťovala, co to vlastně obnáší,“ řekla. Právě tento moment ukazuje, jak zásadní někdy bývá naslouchat vlastnímu tělu i ve chvíli, kdy člověk nemá v ruce žádný hmatatelný důkaz, že je něco špatně.

Důležitá role lékařky

Když herečka pocítila, že něco není v pořádku, neodložila to na jindy a obrátila se na svou kamarádku a zároveň lékařku Mirku Skovajsovou. A právě to se ukázalo jako klíčový krok. Místo uklidnění, které si přála slyšet, přišel tvrdý střet s realitou. Diagnóza rakoviny prsu změnila všechno během jediné chvíle. Freimanová přiznala, že doufala v planý poplach, jenže výsledek byl jiný. O to větší význam získala pomoc odbornice, která ji nenechala tápat ani ztrácet drahocenný čas. V podobných chvílích člověk často pozná, jak obrovský rozdíl může udělat rychlá reakce, správné vyšetření a někdo, kdo situaci nepodcení.

Slova plná vděčnosti

Na svou lékařku dnes Veronika Freimanová nevzpomíná jen jako na odbornici, ale také jako na člověka, který jí možná zachránil život. Sama totiž otevřeně přiznala, že bez včasného zásahu mohla celou situaci řešit mnohem později a následky by byly výrazně horší. Přesně to vystihla větou: „Když jsem měla ten pocit, tak jsem chtěla slyšet, že je to blbost. Ale nebýt mé kamarádky Mirky, tak bych to asi řešila mnohem později a dopadlo by to mnohem hůře,“ dodala. V jejích slovech je slyšet nejen úleva, ale i syrová upřímnost. Někdy totiž člověk nechce slyšet pravdu, protože se jí bojí, jenže právě pravda může být tím, co mu nakonec dá šanci pokračovat dál.

Nemoc která změnila pohled

Boj s vážnou nemocí v člověku často zanechá víc než jen vzpomínky na léčbu, strach nebo čekání na výsledky. Freimanová popsala, že právě tato těžká zkušenost jí pomohla začít více důvěřovat sama sobě a vlastním pocitům. Nemoc ji podle jejích slov naučila něco, co si možná předtím naplno neuvědomovala. Svou změnu postoje vyjádřila i slovy: „Až ta nemoc mě naučila důvěřovat sama sobě a těm pocitům. Takže všechno zlé je pro něco dobré,“ řekla optimisticky. Takové vyznění působí silně právě proto, že nepřichází od člověka, který mluví teoreticky, ale od ženy, jež si prošla obdobím plným nejistoty a dokázala si z něj odnést i něco hlubšího.

Dvacet let poté

S odstupem téměř dvou desetiletí se na celý příběh dívá s obrovskou pokorou. Čas dal jejím slovům ještě větší váhu, protože už nejde o čerstvou emoci, ale o zkušenost prověřenou životem. Freimanová dnes ví, že tehdejší rozhodnutí neotálet pro ni mělo zásadní význam. Proto také bez váhání ocenila ženu, která ji nasměrovala správným směrem. „Po skoro dvaceti letech mohu říct, že mi Mirka prodloužila život a že prevence má smysl,“ vysekla poklonu doktorce Skovajsové. Takové vyznání není jen osobní poděkování. Je to zároveň silný vzkaz všem, kdo mají tendenci vlastní obavy odkládat s tím, že to přece počká až na příště.

Osvěta bez zbytečných frází

Veronika Freimanová se tématu rakoviny prsu nevěnuje jen jako někdo, kdo si nemoc kdysi prodělal, ale i jako žena, která chce upozornit na význam prevence. Její postoj nepůsobí jako naučená poučka, ale jako apel někoho, kdo ví, jak rychle se může situace zlomit. O to silněji zní i její dávnější slova, která připomínají, že u podobných diagnóz nerozhodují jen měsíce, ale někdy doslova dny. „Co se týká rakoviny, čas je luxus. Pokud někomu lékaři diagnostikují rakovinu prsu, ale i jakýkoli jiný nádor, je potřeba okamžitě jednat, protože někdy můžou být důležité ne týdny, ale i dny,“ říkala tehdy. Právě tato věta vystihuje podstatu všeho, co se snaží předat dál.

Silný vzkaz ženám

Příběh Veroniky Freimanové není jen o šoku z diagnózy, ale hlavně o tom, že i velmi nenápadný signál může znamenat zásadní zlom. Herečka dnes působí jako žena, která si prošla bouří, ale nenechala se jí zlomit. Její otevřenost může pro mnohé ženy znamenat důležité varování i povzbuzení zároveň. Ukazuje, že prevence není prázdné slovo a že intuici není radno zesměšňovat ani podceňovat. V době, kdy lidé často odkládají vyšetření, protože se bojí výsledku nebo nemají čas, přichází její zkušenost jako velmi silná připomínka. Někdy totiž právě jediný krok, jedno rozhodnutí a jedna návštěva lékaře oddělí běžný den od boje o život.

Zdroj: eXtra.cz