Když se dnes mluví o hereckých hvězdách, často se myslí spíše na jejich účty na sociálních sítích než na skutečný talent. Jenže kdysi existovaly osobnosti, které nemusely nic dokazovat pózováním na Instagramu. Stačilo jim postavit se před kameru a ukázat své mistrovství. Jednou z takových hereckých ikon byla Jana Brejchová, žena, jejíž kariéra patří k nejvýraznějším kapitolám československého filmu. V jejím příběhu najdeme nejen úspěchy, ale i těžké zkoušky, které by mnoho dnešních celebrit nezvládlo.

Skutečná legenda filmového plátna

Jana Brejchová se stala fenoménem, který dokázal udržet status hvězdy od svých začátků až do pozdních let své kariéry. V době socialismu to nebylo nic jednoduchého – režim příliš nepřál lidem, kteří vyčnívali, ale o Brejchovou byl zájem i v zahraničí, což jí zajistilo jistou ochranu. Přesto platila cenu, jejíž výše se nepočítala jen na filmové ceny, ale i na zásahy do jejího soukromí. A právě tato kombinace odvahy, talentu a schopnosti obstát i v nelehkých časech z ní udělala osobnost, na kterou se nezapomíná.

Dětské začátky u filmu

K herectví se Brejchová dostala už jako třináctiletá, kdy ji do snímku Olověný chléb obsadil Ladislav Helge. Role malé Píďalky byla jen první kapkou v oceánu kariéry, která ji čekala. Po škole sice začala jako písařka, ale film ji přitahoval natolik, že brzy přišly další příležitosti. Skutečný průlom přišel s Vlčí jámou, filmem, který zabodoval i na festivalu v Benátkách a rázem udělal z mladé dívky hvězdu, o které psal celý národ.

Hvězda první velikosti

Po Vlčí jámě následovala lavina nabídek. Jen v roce 1958 natočila hned tři významné filmy a stala se herečkou roku. Další ocenění přišla vzápětí – například Stříbrná plachta z Locarna za roli ve filmu Vyšší princip. Brejchová najednou patřila k herečkám, které znali nejen v Československu, ale i v zahraničí. Dokázala si udržet popularitu, která nebyla založená na laciné slávě, ale na skutečných hereckých kvalitách.

Lásky a filmová partnerství

Jana Brejchová nebyla jen herečkou, o které snili diváci, ale i ženou, která měla bohatý osobní život. Její vztah s Milošem Formanem se stal součástí filmových legend, stejně jako manželství s německým hercem Ulrichem Theinem. Velmi oblíbená byla i dvojice, kterou tvořila s Vlastimilem Brodským. Jejich filmové role si diváci zamilovali, i když v osobním životě jejich vztah skončil. Brodský později s nadhledem napsal: „Půvab, intelekt a oduševnění mého přítele Jaromíra Hanzlíka mě přiměly k životu staromládeneckému. Rozešli jsme se po vzájemné dohodě. Oba jsme pochopili, že ona mě nemůže vystát.“

Zahraniční zkušenosti

Na rozdíl od mnoha hereček své doby měla Brejchová možnost natáčet i za hranicemi. V Německu si získala popularitu, a dokonce se objevila po boku slavného Pierra Brice, představitele Vinnetoua. Přesto sama později přiznala, že největší zkušenosti jí dala práce v Československu, zejména s režisérem Evaldem Schormem. To, že dokázala obstát v mezinárodní konkurenci, však jen potvrzuje, že její talent byl univerzální.

Divácké hity a nesmrtelné role

Kdo by neznal filmy jako Noc na Karlštejně, Baron Prášil nebo Kdyby tisíc klarinetů? Brejchová se stala tváří, která propojila lehkost komedií s vážností dramat. Byla herečkou, která zvládla jak romantickou hrdinku, tak postavu s těžkým osudem. Diváci si ji spojovali s elegancí, půvabem i přirozenou lidskostí, díky níž působila uvěřitelně v každé roli.

Odvaha ukázat stáří

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let si Brejchová dopřála herecký oddech. Po třiceti letech intenzivní práce nechtěla skončit v rolích naivních dívek, které by působily směšně. Když se pak vrátila, překvapila odvahou – nebála se ukázat stárnoucí tvář bez přikrášlení. Režisér Jiří Svoboda tehdy obdivně řekl, že by se neztratila ani v Hollywoodu a možná by si odnesla i Oscara.

Dědictví, které přetrvává

Jana Brejchová dokázala, že skutečný talent obstojí v každé době, ať už pod tlakem režimu, nebo v prostředí mezinárodní konkurence. Její život byl plný úspěchů i osobních zvratů, ale nikdy neztratila tvář a úroveň. Její herecké umění zůstává dodnes inspirací a připomínkou, že hvězdou se člověk nestává díky penězům nebo mediálnímu humbuku, ale díky schopnosti dojmout a oslovit diváky napříč generacemi.

Zdroj: Kinotip2.cz