V článku se podíváme na často přehlíženou, ale klíčovou roli ukrajinských pracovníků v české ekonomice. Zaměříme se na to, co by se mohlo stát, pokud by extrémistické nálady skutečně vyhnaly ukrajinské migranty zpět do jejich země. Zjistíte, proč jsou tito lidé nezastupitelní v mnoha odvětvích, jak moc pomáhají našemu hospodářství a co by znamenal jejich odchod. Ukážeme si také, proč nenávistné kampaně mířící na Ukrajince nejsou jen nemorální, ale i nebezpečné pro budoucnost Česka.

Ukrajinská přítomnost u nás není žádnou novinkou

Mnoho lidí má pocit, že Ukrajinci se k nám nahrnuli až po vypuknutí války, ale realita je úplně jiná. Už v roce 2006 u nás žilo více než sto tisíc Ukrajinců a jejich počet se do roku 2021 téměř zdvojnásobil. Skutečný nárůst nastal po ruské agresi, kdy k nám zamířily statisíce uprchlíků. V roce 2022 jich bylo registrovaných přes 636 tisíc, letos se počet ustálil na zhruba 572 tisících. I tak je nutné brát tato čísla s rezervou, protože značná část mužů zde dříve pracovala načerno a nebyla v evidenci.

Nový život bez strachu a na světle

S příchodem žen a dětí se muži, kteří zde dlouhodobě pracovali nelegálně, začali oficiálně registrovat pod záminkou, že utekli s rodinou. Díky dočasné ochraně se dostali ze stínu, už se nemusí skrývat před policií, mohou se léčit a pracovat legálně. Přesto nelze s jistotou říct, kolik Ukrajinců zde stále žije nelegálně. V některých případech se jedná o muže, kteří odmítají narukovat a raději se skrývají. Mnozí z nich ale dnes tvoří základ pracovních týmů v různých odvětvích – od stavebnictví až po logistiku.

Stavebnictví bez Ukrajinců? Prakticky nemožné

Ve stavebním sektoru je situace kritická. Starší generace zedníků odchází do důchodu a mladí Češi o tuto fyzicky náročnou práci nemají zájem. Pokud se vůbec objeví na stavbě, často mají problém s docházkou, alkoholem nebo výkonností. Ukrajinci tak zůstávají téměř jedinou spolehlivou silou. Firmy si je pochvalují právě pro jejich výdrž, kázeň a pracovní morálku. Bez nich by se mnohé stavby jednoduše zastavily a nastal by chaos nejen v komerční výstavbě, ale i při výstavbě infrastruktury.

Zdravotnictví by se mohlo zhroutit

Nejde jen o stavebnictví – české zdravotnictví je bez cizinců dlouhodobě neudržitelné. Už teď trpí odchody personálu do zahraničí nebo do důchodu a nedaří se ho nahradit z domácích zdrojů. Ukrajinští zdravotníci hrají stále důležitější roli. Pokud se rozhodnou vrátit domů, může se systém dostat do vážných potíží. „Měli bychom se proto modlit, aby se ukrajinští zdravotníci rozhodli u nás zůstat i poté, až tragická ruská agrese skončí,“ píše autor. Dlouhodobě závisíme i na zdravotních sestrách a pomocném personálu, bez kterého péče jednoduše nebude fungovat.

Klíčoví jsou i v lázních a domovech důchodců

Před válkou trpěla zařízení jako lázně a domovy důchodců obrovským nedostatkem pracovníků. Ukrajinské ženy tehdy přišly jako záchrana. V lázních tvoří přibližně pětinu zaměstnanců a v některých domovech důchodců dokonce většinu. Vykonávají práci, o kterou Češi nemají zájem – od úklidu až po asistenci klientům.

Bez nich by neběžel turismus ani obchody

Podobně je tomu i v sektorech jako je turismus, gastronomie, velkoobchod, maloobchod nebo zpracovatelský průmysl. V těchto oborech Ukrajinci často zastávají méně atraktivní pozice, na které se Češi příliš nehlásí. Pokud pracují ve svém původním oboru, obvykle jsou degradovaní na nižší funkce. Přesto většina z nich pracuje, odvádí daně a dokonce si mnozí zakládají vlastní živnosti. „Pracující Ukrajinci již více než rok odvádějí českému státu víc, než kolik tato národnostní menšina získala na humanitárních dávkách,“ zaznívá v textu.

Trvalý pobyt je klíč ke stabilitě

Přesto jim stát klade překážky. Místo aby jim umožnil hladký přechod z dočasné ochrany na trvalý pobyt, nastavuje neúměrně přísné podmínky. Například příjem 46 tisíc měsíčně na tříčlennou rodinu je pro většinu nedosažitelný, i když medián české mzdy je 42 tisíc. Udělení trvalého pobytu by uprchlíkům dalo větší jistotu, prostor pro jazykové a profesní vzdělávání a pomohlo by nám udržet kvalifikované pracovníky. Současná pravidla však jako by spíše podporovala nejistotu.

Nenávist jako politický nástroj

Postupné šíření nenávisti vůči Ukrajincům je výsledkem promyšlených politických kampaní, které stojí na lžích a závisti. „Každodenní rozsévání zloby a závisti tady uspělo natolik, že demokratům před volbami svazuje ruce,“ píše autor. Tato strategie, ač účinná při sbírání hlasů, ničí naši soudržnost a ohrožuje stabilitu celého systému. Pravdou zůstává, že cizince nejen potřebujeme, ale budeme je potřebovat čím dál víc. A pokud je odmítneme, přijdou jiní – s mnohem složitější integrací než Ukrajinci, kteří sdílejí podobné hodnoty a zvyklosti.

Zdroj: Aktuálně.cz