David Hampl
1 července, 2019

Psi jsou jednoznačně nejoblíbenějšími domácími mazlíčky na světě. Bohužel, zatímco v jedné domácnosti je pes právoplatným členem rodiny, v druhé se o něj příliš dobře nestarají, a po určité době někdy dokonce i přemýšlejí, jak by se pejska co nejlépe „zbavili“. Jedno z nejlepších řešení v tuto chvíli představují asi zvířecí útulky a centra pro opuštěná zvířata. V těchto institucích každý den z nejrůznějších důvodů končí psi různých plemen i stáří, od štěňat až po starší pejsky. Naštěstí psi v útulcích a centrech nejen končí, ale nacházejí zde i své nové a lepší majitele a my doufáme, že se totéž již brzy poštěstí i malému štěněti z našeho příběhu.

Štěně nejedlo dlouhé dva týdny

Příběh, který vám dnes přinášíme, se stal v americké Georgii a hlavním hrdinou je veterinář, který pracuje v místním centru péče o zvířata, doktor Mathis. Každý den mu nejrůznější lidé přivezou ve zuboženém stavu nejrůznější zvířata, především psy. A stejným způsobem mu jednoho dne přivezli i Graycie, k smrti podvyživenou a vyděšenou malou fenku ve velmi špatném stavu.

Jedním z velkých problémů bylo, že Graycie naprosto odmítala veškeré jídlo, a byla proto velmi zesláblá a bez jakékoli energie. Doktor Mathis však vymyslel zcela originální řešení, jak štěně nenásilně přesvědčit, že musí jíst. Rozhodl se totiž být Graycii příkladem. Vlezl si k ní do klece a přinesl si s sebou své vlastní jídlo, konkrétně cerálie. Ty zvolil zcela záměrně, protože se podobaly granulím, které měla Graycie ve své misce v rohu klece.  Tyto cerálie začal pomalu jíst, aniž by si štěněte nějak zvláště všímal. Graycie ho se smutným pohledem v očích pozorovala, ale její vlastní jídlo zůstávalo stále bez povšimnutí.

Sofistikovaná strategie

Po několika minutách vzal doktor Mathis z její misky několik kousků granulí a opatrně je začal malé fence nabízet a dávat před čumáček. Graycie nakonec začala po nějaké době, kdy doktor Mathis nepřestával s nabízením granulí a zároveň pokračoval s konzumováním svého vlastního jídla, velmi pomalu tyto granule zkoušet. Nejdříve pomalu a nesměle, ale když zjistila, jak jsou dobré, tak se nakonec přesunula k misce a začala je jíst sama.

To ale není konec, jak by se možná mohlo na první pohled stát. Na základě svých zkušeností totiž doktor Mathis věděl, že nesmí odejít, naopak že musí s Graycie v kleci zůstat po celou dobu, kdy bude jíst. Když Graycie dojedla všechny granule z misky a otočila se na doktora Mathise, viděla, že i on právě dojídá své jídlo. To ji přesvědčilo, že udělala dobře. Zdá se to možná jako poněkud zvláštní způsob, jak přesvědčit štěně, aby začalo jít, ale díky tomuto nápadu Graycie opravdu začala zcela přirozeně znovu jíst a nemusela být utracena, jak se doktor Mathis zpočátku obával.

Sdílejte článek