Nikdy neberte život jako samozřejmost. Tuhle radu jsme nejspíš slyšeli už několikrát, ale bohužel ji mnozí z nás stále podceňují. Když se vše daří a dny plynou bez přílišných starostí, může být snadné zapomenout, že se vše může během několika vteřin obrátit o sto osmdesát stupňů a navždy změnit náš život.
Bylo jí jen 21 let
Helen Finchamové bylo pouhých 21 let, když se jednoho rána probudila s bolestivým krkem. Samozřejmě si nejprve myslela, že za to může nevhodná poloha během spánku. Krk se snažila rozhýbat a nepřikládala bolesti žádný velký význam. O několik hodin později už byla Helen zcela paralyzovaná.
Když se Helen přitížilo, lehla si na chvíli do postele a snažila se odpočívat. Následně jí ale ochrnuly nohy a měla potíže s dýcháním, rozhodla se tedy zavolat si záchrannou službu. Záchranáři přispěchali do jejího bytu, když se tam ale dostali, zjistili, že Helen už vůbec nemůže chodit. Převezli ji tedy do nemocnice, kde jí diagnostikovali vzácný stav známý jako příčná myelitida.
Půl roku strávila v nemocnici
V nemocnici podstoupila několik testů, jejichž cílem bylo zjistit, zda jsou přítomné reflexy v dolních končetinách. Heleniny nohy ale nejevily žádné známky života. Na myelitidu zatím neexistuje žádný lék. V nemocnici Helen strávila následujících šest měsíců a dalších dvanáct měsíců docházela na rehabilitaci. Ta jí pomohla znovu částečně vrátit hybnost pažím, i když stále potřebovala nepřetržitou péči.
Heleninou jedinou nadějí jsou další fyzioterapie, která jí má pomoct zesílit, ta je ale poměrně drahá. Jejím největším snem je znovu se alespoň částečně osamostatnit. Zatím nemá téměř žádnou sílu v rukách a je odkázaná na invalidní vozíček. Potřebuje asistenta, který jí pomůže s mytím, oblékáním i s tím, aby se třeba alespoň na chvíli podívala ven. Sama Helen říká, že je za veškerou péči, která se jí dostává, vděčná, i tak toho chce ale časem sama zvládat mnohem víc.
