Ne každý pes je jenom běžným domácím mazlíčkem. Řada z nich je něco více a jsou speciálně vycvičeni pro armádu. To je příklad i tohoto psa, který se dokonale spřátelil se svým psovodem. O to horší bylo to, co nastalo

Všichni dobře víme, že pes je nejlepší přítel člověka. Nikdy vás nezklame a nepodrazí. Vždy bude s vámi v dobrém i zlém. A když takový přítel zemře, není to nic, na co by člověk rád vzpomínal. Ještě horší však je, když musíte svého milovaného psího kamaráda odvést na smrt. Podívejte se na velmi silný příběh, který obletěl svět.

Válka v Afghánistánu spojila dvě duše

Tyto dvě duše jsou voják a jeho věrný pes, se kterým strávil několik let a také ho vycvičil. Psi jsou v armádě velmi oblíbení a především potřební. Nejen že jsou velmi dobře vycvičení, ale také jsou často nejlepšími kamarády vojáků, kteří ve válce musí sloužit. Stejně to bylo i dvou hrdinů, o kterých zde píšeme malý příběh. Když se voják vrátil z mise, vrátil se i se svým psem, se kterým chtěl být i v civilu. Jenomže osud tomu chtěl jinak a pejskovi našli veterináři rozsáhlou rakovinu, při které trpěl nesnesitelnými bolestmi. A tak byl pejsek odsouzen k usmrcení.

Voják prožíval peklo

Nejen, že věděl, že přijde o svého nejlepšího přítele, také se rozhodl, že mu uspořádá pietu, při které se s ním všichni mohou rozloučit. Bylo to však ještě horší, než by se mohlo zdát. Jeho pes již nemohl chodit a tak ho na poslední místo rozloučení musel odnést. Tento voják ke svému válečnému psovi cítil zejména:

Čtěte také: 10 potravin, které dokáží rekalibrovat Vaši náladu. Vyzkoušejte je!

  • Úctu
  • Pokoru
  • Lásku

Se psem se přišlo rozloučit mnoho lidí, nicméně nyní už odpočívá tam, kde ho opravdu nic netrápí a nebolí. Myslíte si, že to bylo správné rozhodnutí? Samozřejmě, pes jednak neumíral sám a voják se rozloučil přesně tak, jak by to mělo být. Rozloučení se, ať už se psem, nebo člověkem, je nedílnou součástí našeho života a prožít si okamžik nám umožní, se se ztrátou vyrovnat. Tento pes sloužil ve válce a ve svém pánovi měl neskutečnou oporu a někoho, komu může bezmezně věřit. A voják, i v jeho poslední chvíli, pro něj udělal to, co mnohdy nevidíme ani u lidí.