Náhrobní kameny jsou v dnešní době poměrně nudná záležitost. Náhrobky i nápisy na nich jsou tvořeny velmi pragmaticky a obyčejně obsahují pouze jméno a data narození a smrti. V dřívějších dobách ale i při tvorbě náhrobních kamenů dávali lidé průchod své fantazii a kreativitě a vznikaly tak pietní předměty často velmi vtipné a zajímavé. Lidé, jejichž náhrobky zdobí vtipné epitafy, nejspíš zastávali názor, že nejen život, ale ani smrt není dobré brát příliš vážně. Některé z nejvtipnějších nápisů, které nasbíral jistý tyrolský kameník, zobrazují nejstručnější a nejtrefnější shrnutí života zesnulých.
Náhrobky z jihoevropských vesnic si utahují ze zesnulých
„Třískal do varhan, do dětí i do ženy.“
„Zastav se a pomodli. Odpočívá tu sedlák, který vypil pivo, jež si sám uvařil.“
Tyto dva nápisy hlásají náhrobky, které jsou součástí zvláštní morbidně humorné sbírky tyrolského kameníka Hanse Guggenberga z vesnice Kramsach. Shromáždil náhrobní kameny a kříže s nejvtipnějšími nápisy, které se mu podařilo na svých cestách po nejrůznějších hřbitovech posbírat, a jejich repliku vytesal do kamenů, které nestojí nad žádnými hroby, ale přesto připomínají hřbitov. Nápisy jsou autentické a stala se z nich populární turistická atrakce.
„Zabila mě žárlivost mého manžela. Dejte si na chlapy pozor!“
To hlásá náhrobek ženy ze severního Rumunska, která zřejmě doplatila na svůj výběr prchlivého muže.
„Všichni v Sapante mě milovali. Ze švestek jsem pro ně vyráběl elixír mládí.“
Náhrobek tohoto muže nese portrét místního hostinského, který s oblibou pálil slivovici, i jeho aparatury, s níž přinášel radost celé tamní komunitě.
„Přišel, viděl, odlogoval se.“
Stručný nápis na náhrobku zesnulého programátora hovoří za vše.
Anglosaské náhrobky si utahují (nejen) z pozůstalých
Vtipné nápisy z náhrobků kolují po internetu zejména z anglicky hovořících zemí. Na britských a amerických hřbitovech jsou k nalezení místy opravdové kuriozity, mezi které se řadí třeba na náhrobek vytesaný recept na karamelové bonbóny, vypsaná písmena abecedy a číselná řada nebo různé nápisy, které mají za cíl výhradně pobavit návštěvníka místa posledního odpočinku.
„PRDEL! Myslete na mě a smějte se!“
To je jediný nápis, skvějící se na draze vyhlížejícím velikém mramorovém náhrobku.
„Pokud tohle přečteš, tak mi právě stojíš na kozách.“
Utahuje si mrtvá žena z pozůstalých, kteří si čtou její náhrobek.
„Konečně jsem našel parkovací místo v Georgetownu!“
Jásá náhrobek muže, který zjevně míval časté potíže s parkováním svého vozu ve městě.
Některé náhrobky obsahují stížnosti na život
Není lepší způsob, jak si postěžovat na těžký život, než z pozice nejhorší. Někteří kverulanti si neodpustili počastovat svět svou stížností i po své smrti a vyčíst lidem prodělané křivdy. Někteří si stěžují na nespravedlnost jiných, někteří si stěžují na podmínky, za nichž je pozůstalí pohřbili a jiní si stěžují na svá vlastní rozhodnutí. Příležitostí k výčitkám totiž není nikdy dost.
„Trochu jsem doufal v pyramidu.“
Skví se na malém nenápadném žulovém náhrobku.
„Teplý veterán z Vietnamu – V armádě mi dali medaili za zabití dvou mužů a propustili mě za to, že jsem jednoho miloval“
Tak zní výmluvný nápis na náhrobku nešťastného homosexuálního vojáka, který na nespravedlnost vzpomínal více než na příčinu své smrti.
„Říkal jsem vám, že jsem nemocný!“
Hlásá vyčítavě náhrobek zemřelého.
„Udělal jsem dobrá a špatná rozhodnutí. Ale tímhle jsem to fakt zabil.“
Posteskl si na svém náhrobku nebožtík.
Další přinášejí zprávy z „druhé strany“
Mrtví „poznávají“ věci, které živí neznají. Ačkoliv mrtvé už tma nebo zima netrápí
„Sakra, tady dole je tma!“
Stěžuje si další mrtvý prostřednictvím svého náhrobku.
„Tak tohle je na prd.“
Přidává se ke stížnostem i jiný zesnulý. „Teď vím něco, co vy ne!“
