Psi jsou jednoznačně nejoblíbenějšími domácími mazlíčky. Statistiky udávají, že jen v českých domácnostech žije přes 2 miliony těchto čtyřnohých mazlíčků. V přepočtu na jednoho obyvatele je to suverénně nejvíce v celé Evropě. Naši domácnost s námi psi obvykle sdílejí několik let, a tak nás jejich úmrtí velmi zasáhne a často se pak zamýšlíme nad otázkou, kam pejska pochovat, po několik let byl totiž právoplatným členem naší rodiny.

Kam s ním?

Zvláště v případě starších a osamělých lidí mají psi nezastupitelný význam. Často jsou jejich jediným společníkem, sdílejí s nimi své každodenní radosti a starosti. Bohužel musíme konstatovat, že pokud ale nemáme vlastní zahrádku či jiný pozemek, není důstojné pohřbení zvířátka, kterým bychom mu chtěli poděkovat za krásné chvíle, úplně jednoduché.

Mimochodem většina lidí neví, že pohřbení mazlíčka na zahradě by mělo být v souladu s existující vyhláškou Ministerstva zemědělství. Tato vyhláška stanovuje některé podmínky, které by měly být dodrženy, například, že tělo zvířete musíme uložit do země minimálně 200 metrů od vodního zdroje, 100 metrů od bytové stavby či 50 metrů od sousedního pozemku. Místo musí být také viditelně označeno a zajištěno proti vniknutí jiných zvířat.

Čtěte také: Tento pes, kterého rodina uviděla u silnice, se choval divně. Byl zdravý, ale nechtěl se vyhýbat jedoucím autům. Jako by se jimi chtěl nechat srazit. Když se zjistil důvod jeho chování, bylo to velmi šokující!

Historicky patřili psi k oblíbeným domácím zvířatům již odedávna. O významu a důležitosti psů ve starověkém Egyptě svědčí fakt, že Egypťané své psy dokonce mumifikovali. Ve středověku si někteří šlechtici zase u svých zámků zároveň zřizovali pohřebiště pro své oblíbené lovecké psy. V dnešní době však například v naší republice existuje jen velmi malé množství oficiálních pohřebišť pro domácí mazlíčky a navíc ty existující jsou často již z hlediska kapacity téměř naplněné.

Navždy spolu

Určitou inspirací by mohlo být revoluční řešení, se kterým přišli v americkém New Yorku. Schválili zde totiž zákon, podle kterého může být pes pochován se svým majitelem ve společném hrobě. Zdálo by se, že jde o zcela nové a originální řešení. To ale není tak úplně pravda. Na začátku 20. století byl totiž v Německu objeven pravěký hrob, ve kterém byli pohřbeni lidé společně se svým psem. Stáří hrobu bylo určeno na přibližně 14 000 let. V průběhu minulého století byly podobné hroby objeveny v mnoha různých částech světa, například na Blízkém východě, ve Skandinávii či v Severní Americe.

Americký zákon navíc myslí i na situaci, kdy majitel, neboť jak již jsme uvedli, často se jedná o staré a nemocné lidi, zemře dříve než jeho čtyřnohý miláček. V tomto případě má pak rodina zemřelého právo po smrti psa ho do společného hrobu pohřbít později. Jedinou podmínkou pro společné hroby je, že psi musejí být před uložením do hrobů zpopelněni a tento popel musí být uložen ve zvláštní urně, která se poté vloží do společného hrobu. Na náhrobek je pak, stejně jako v případě člověka, možné umístit i nápis se jménem pejska, jeho roky narození a úmrtí, případně i fotografii.