David Hampl
4 června, 2020

Ve chvílích, když uslyšíte slova „Je mi to líto“, automaticky očekáváte špatnou zprávu. Ta věta může znamenat, že váš život už nebude nikdy jako dřív, že se stalo něco, co obrátí váš život naruby. Přesně před šesti lety tuto větu uslyšeli i Matt a Jodi Perryovi. A stalo se to právě ve chvíli, kdy se jim narodila dvojčata. Už měli doma zdravého a úžasného syna a nyní byli ve šťastném očekávání dalších dvou přírůstků do rodiny. Štěstí manželů se však změnilo hned po předčasném porodu, kdy si je lékař pozval do ordinace, kde jim řekl jen: „Je mi to líto!“

Dvojčata s Downovým syndromem

Tato slova jim převrátila život vzhůru nohama, aniž by vlastně ještě věděli proč. Holčičky se narodily předčasně, musely být proto umístěny na jednotku intenzivní péče na první čtyři týdny jejich života. Života, který začal s diagnózou Downův syndrom. Slova „Je mi to líto“ s vyřčenou diagnózou zněla jako celoživotní trest, který jim byl právě uložen. Nezasáhla je snad tolik zpráva s diagnózou jako způsob, kterým je lékař o této situaci zpravil.

S pocity marnosti

Pocit štěstí z narození Abigail a Isobel vystřídal pocit marnosti. Manželé už měli syna Finlaye, který byl zcela zdravý, Jodi však těsně po jeho narození prodělala potrat. I proto se na narození dvou andělů tolik těšili. Byla zdravá a připravená přivést na svět dvě děti. Vše se však zhroutilo jako domeček z karet. „Jak to všechno ale teď bude? Budeme teď pečovateli do doby, než zemřeme?“ ptala se Jodi, aniž by měla na tyto otázky odpověď. Jodi se v ten den necítila ani jako matka, jen v ní sílil zmatek a mysl zaplavovaly chmury. 

U dvojčat zcela vzácná vada

Případy jako je tento jsou velmi vzácné. Pravděpodobnost porodu dvojčat s Downovým syndromem je jeden z milionů. Vzhledem k tomu jsou Abigail a Isobel raritou. Kromě toho trpěly při narození i dalšími zdravotními komplikacemi. Zatímco Abigail je hluchá na jedno ucho, Isobel se narodila s dírou v srdci. Bez dalšího vysvětlení je propustili do domácího léčení a rodina byla nucena veškeré informace o možnostech dětí s Downovým syndromem vyhledávat sama. Nikdo jim nevysvětlil, že by mohli vést úplně normální a šťastný život jako všichni ostatní.

Není čeho litovat!

Od doby, kdy Matt a Jodi nevěděli, co je čeká, uplynulo šest let. Zatímco v porodnici neměli tušení, zda budou dívky mluvit nebo budou moci chodit do školy, dnes ví, že obavy nebyly na místě. Narozením dvojčat jejich šťastný rodinný život neskončil, byť se v tolika věcech odlišuje od dokonalého, který si většina lidí představuje. Těm by však chtěli manželé vzkázat, že jsou to pouze předsudky, které jim brání žít šťastný život. Lidé s Downovým syndromem by totiž měli dostat v životě úplně stejnou příležitost jako všichni ostatní.

Sdílejte článek