Jedenáct senátorů a senátorek, kteří po letošních říjnových volbách opouštějí horní komoru parlamentu – ať proto, že svůj mandát neobhajovali, nebo v obhajobě neuspěli – obdrží od státu odchodné v celkové výši 8 250 500 korun. Peníze jim přistanou na účtu v únoru 2027, konkrétně ve výplatním termínu za leden 2027, tedy tři měsíce po skončení mandátu. Vyplatí je stát – jinými slovy daňoví poplatníci.
Jak se odchodné počítá
Zákon o platech ústavních činitelů stanovuje jasný vzorec: senátor, který strávil v horní komoře alespoň čtyři roky, má nárok na pětinásobek svého měsíčního platu. Protože funkční období senátora trvá šest let a všichni odcházející tuto hranici splňují, výsledná částka se odvíjí výhradně od výše jejich platu – a ten se liší podle toho, jakou funkci v Senátu zastávali.
Podmínka ale platí: odchodné nenáleží tomu, kdo do tří měsíců od skončení mandátu nastoupí do jiné funkce odměňované podle téhož zákona o platech ústavních činitelů. Kdo ale do žádné takové pozice nepřejde, dostane celou částku beze srážky.
Kdo dostane nejvíc
Největší šek si odnáší Jitka Seitlová z KDU-ČSL, která v Senátu působila jako místopředsedkyně. Její měsíční plat činil 219 300 korun, pětinásobek dělá 1 096 500 korun. Na druhém místě stojí Miroslava Němcová z ODS, zároveň vedoucí parlamentní delegace do Parlamentního shromáždění Rady Evropy – ta obdrží 809 000 korun. Největší skupinu, celkem osm senátorů, tvoří ti, jejichž plat odpovídal základní senátorské sazbě: každý z nich dostane 692 000 korun.
Proč odchodné vůbec existuje
Ústavní právník Ondřej Preuss z Právnické fakulty Univerzity Karlovy vysvětluje, že smyslem institutu není štědrost státu, ale nezávislost politika při výkonu funkce. „Placení zástupců má vést k tomu, že se ve své funkci budou chovat nezávisle a budou vycházet ze svého vědomí a svědomí. Tím pádem by neměli myslet ani na to, že až ve své funkci skončí, budou potřebovat hned zaopatřit,“ popsal Preuss. Odchodné má tedy fungovat jako pojistka: senátor nemusí za každou cenu shánět příznivce nebo lobbovat za místo hned v posledním roce mandátu.
Jde přitom o logiku, která je v parlamentních demokraciích běžná. Bez podobného mechanismu by hrozilo, že politici budou v závěru funkčního období dělat rozhodnutí výhodná pro budoucí zaměstnavatele, nikoli pro voliče.
Srovnání se sněmovním odchodným
Osm milionů zní jako velká suma – ale ve srovnání se sněmovními volbami loňského roku je to poměrně skromné číslo. Po říjnových sněmovních volbách 2024, kdy se obměnila téměř polovina Poslanecké sněmovny, si odcházející poslanci dohromady přišli na 57,5 milionu korun. Peníze si rozdělilo 92 exposlanců. Rekordmankou byla předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová z TOP 09, které jako šéfce dolní komory náleželo odchodné téměř 1,5 milionu korun – ze zdravotních důvodů totiž vůbec nekandidovala.
Rozdíl mezi oběma komorami je daný hlavně rozsahem: ve Sněmovně sedí 200 poslanců, v Senátu 81 senátorů, přičemž se volí vždy jen třetina. Obměna je tudíž menší a celkové odchodné logicky nižší.
Co to znamená pro daňové poplatníky
Na jednoho odcházejícího senátora vychází průměrné odchodné přibližně 750 000 korun. Pro většinu domácností je to suma, kterou by musely spořit řadu let. Právě proto jsou podobné výplaty pravidelným zdrojem veřejné debaty – a je jedno, zda jde o miliony nebo desítky milionů. Pocit, že politici odcházejí s výplatou financovanou z daní, zatímco sami voliče o mandát připravili (nebo ho prostě vzdali), se v českém prostředí vrací po každých volbách.
Mluvčí Senátu Andrea Kubová k věci uvedla pouze, že příslušné platby proběhnou standardně ve výplatním termínu za leden 2027. Žádné výjimky, žádné zdržení – zákon je zákon a nárok senátorům vzniká ze zákona automaticky.
Zdroj: novinky.cz
