Tomio Okamura znovu rozvířil debatu, která v Česku budí silné emoce už od začátku války na Ukrajině. Tentokrát vytáhl téma ruského plynu a ropy a naznačil, že právě návrat k těmto dodávkám by mohl lidem i firmám ulevit od drahých energií. Jeho slova ale okamžitě spustila prudkou reakci politických soupeřů, kteří v tom nevidí ekonomickou pomoc, ale nebezpečný návrat k závislosti, kterou se země snažila setřást.

Výrok který zvedl tlak

Tomio Okamura v televizní debatě otevřel téma, které v české politice vždy spolehlivě vyvolá rozruch. Promluvil o tom, že by si Česká republika měla znovu zajistit suroviny i z Ruska, pokud by to vedlo k levnějším energiím a větší jistotě dodávek. Celé své stanovisko postavil na argumentu, že stát musí myslet hlavně na občany a firmy, které dusí vysoké ceny. Právě tahle slova znovu ukázala, že energie zůstávají jedním z nejsilnějších politických témat a že jakmile padne zmínka o Rusku, okamžitě se rozhoří ostrý střet o to, kde končí pragmatismus a kde začíná nebezpečný hazard.

Ruská karta znovu ve hře

Předseda SPD svůj postoj podpořil i konkrétním srovnáním se zahraničím. Připomněl, že i jiné evropské země už v minulosti naznačily ochotu nakupovat ruské energie, pokud by to bylo ekonomicky výhodné. Do vysílání zazněla jeho přesná slova: „Mimochodem rakouská vláda už loni řekla, že by klidně brala energie z Ruska, pakliže budou nejlevnější. A řekli po ukončení konfliktu (ruské invaze na Ukrajinu). To znamená, my bychom se měli vícezdrojově pokusit zabezpečit naši energetickou bezpečnost,“ uvedl v sobotu Okamura. Tím jasně ukázal, že sází na argument levnějších cen a širšího rozložení zdrojů, nikoli na úplné spolehnutí na jednu stranu.

Kovářová mu to vrátila

Jenže odpověď přišla rychle a tvrdě. Věra Kovářová Okamurovi připomněla, že dnešní růst cen energií úzce souvisí právě s válkou a s dopady ruské agrese. Podle ní je zvláštní, že teď přiznává souvislost, kterou dříve zpochybňoval. Zároveň připomněla i starší zkušenost s ruskou ropou a varovala, že podobný partner není spolehlivý. V debatě zaznělo i její ostré upozornění: „Jestli tedy se díváte směrem na východ a chtěli byste ropu z Ruska, tak jen připomenu rok 2019, kdy nám z Ruska přišla ropa znečistěná. Spolehnutí na ruskou ropu není, to je nespolehlivý partner. Je to partner, který nás může vydírat, a to se ukazuje jak na případu Slovenska, tak Maďarska,“ řekla v sobotu Kovářová.

Politici vytáhli těžká slova

Okamurův návrh ale nezůstal jen tématem televizní přestřelky. Ozvali se i další politici a slovník rychle přitvrdil. Kritici začali mluvit o kolaboraci, o prokremelském přístupu i o popření českých zájmů. Jan Lipavský se do šéfa SPD pustil bez rukavic a vzkázal mu: „To není obhajoba českých zájmů, ale jejich popření. Ať si sundá českou vlajku ze saka, nepatří mu tam,“ uvedl na Okamurovu adresu Lipavský. Do celé věci vstoupili i další představitelé vládního tábora, podle nichž by nákup ruských energií znamenal nejen peníze pro Moskvu, ale také návrat vlivu, kterého se Česko po invazi bolestně zbavovalo.

Ekonomové vidí i druhou stranu

Zatímco politici mluvili emotivně, ekonomové a energetičtí analytici přinesli střízlivější pohled. Upozornili, že u ropy by návrat k ruským dodávkám nemusel přinést téměř žádný zásadní zlom, protože situace na trhu je dnes jiná než před válkou. U plynu ale část expertů připouští, že čistě z ekonomického hlediska by levnější ruský plyn mohl ceny v Evropě i v Česku tlačit níž. Tím se ale celý spor ještě víc zamotal. Na jedné straně stojí čísla a tlak na peněženky domácností, na druhé straně morální a bezpečnostní otázka, zda je vůbec možné oddělit levnější energii od politiky Kremlu.

Morálka proti peněžence

Právě tady se celá debata láme. Jedna část společnosti slyší hlavně na to, že lidé chtějí platit méně za topení, elektřinu i pohonné hmoty. Druhá část ale namítá, že levnější cena může ve výsledku znamenat mnohem dražší účet v budoucnu. Kritici návratu k ruským surovinám tvrdí, že každá další miliarda zaplacená Moskvě posiluje režim, který vede válku proti Ukrajině. Zastánci ekonomického přístupu naopak říkají, že stát musí chránit vlastní občany a nesmí si dobrovolně zavírat dveře k levnějším zdrojům. Právě tento střet mezi morálkou a ekonomickou výhodností teď celé téma žene do ještě většího napětí.

Evropa se může změnit

Do budoucna navíc nelze vyloučit, že po ukončení války se obchodní vztahy v Evropě znovu promění. Část analytiků nevěří, že by ruské suroviny z evropského trhu zmizely navždy. Spíš čekají, že se v menším rozsahu časem vrátí, a to i v rámci širších ekonomických dohod. Takový vývoj by pak postavil i Česko před nelehkou otázku, zda zůstat stranou, nebo se připojit k ostatním. I kdyby se však obchod obnovil, málokdo čeká návrat ke stavu před válkou. Debata tak už dnes není jen o současných cenách, ale i o tom, jak bude vypadat evropská energetická mapa za několik let.

Téma které jen tak nezmizí

Okamura tak jednou větou znovu otevřel citlivou ránu, která v české společnosti zůstává živá. Nejde jen o plyn, ropu nebo účty za domácnost. Ve hře je i otázka, komu lze věřit, jakou cenu má bezpečnost a kde leží hranice mezi politickou odvahou a riskantním experimentem. Pro jedny je jeho návrh pragmatický a tvrdě zaměřený na zájmy lidí, pro druhé jde o nebezpečné pohrávání si s návratem vlivu Kremlu. Jisté je jediné. Tohle téma jen tak nezmizí a každé další zdražení energií ho vrátí zpět do centra pozornosti s ještě větší silou.

Zdroj: Lidovky.cz