Ondřeji Sokolovi bylo pouhých osm let, když se jeho svět převrátil naruby. Otec bez jediného varování sbalil věci a emigroval do Kanady. Pro chlapce, který byl na tátu silně citově vázaný, to byla rána, se kterou se vyrovnává, podle vlastních slov, vlastně dodnes.
Odchod, který nikdo neohlásil
V rozhovoru pro časopis Moje psychologie Sokol přiznal, že otcův odchod byl naprosto nečekaný. Tatínek před emigrací pracoval na celé řadě míst – Sokol s nadsázkou zmínil, že jich bylo asi čtyři sta padesát – a komunistický režim mu zřejmě prostě přerostl přes hlavu. Jenže svůj rozchod s Československem nikomu předem neohlásil. Pro rodinu přišel jako blesk z čistého nebe.
Maminka otci jeho útěk samozřejmě nemohla odpustit, a tak se ho snažila před synem co nejvíc zdiskreditovat. Jenže Ondřejovi to bylo platno asi jako pěst na oko – efekt byl přesně opačný.
Rozlepené dopisy a oblečení na malého
Z Kanady přicházely dopisy a balíčky, jenže celnice s nimi nakládala po svém. „Dostával jsem od něj rozlepené dopisy a probrané balíčky, protože to na celnici vždycky všechno rozřezali a vybrali si z toho, co chtěli,“ popsal Sokol v rozhovoru pro Dáma.cz. A k tomu ještě jeden detail, který by byl legrační, kdyby nebyl smutný: táta si ho vždycky pamatoval menšího, než zrovna byl. Oblečení, které posílal, mu proto většinou vůbec nesedlo.
Ideální táta, který neexistoval
Absence otce ale Ondřeje naučila něčemu neobvyklému. Protože ho táta fyzicky neznal, začal si ho v hlavě dotvářet. Přisuzoval mu všechny vlastnosti, které si od otce přál. „Táta mi chyběl strašně, ale zase tím, jak byl ‚fiktivní‘, jsem si do něj situoval veškeré vlastnosti, které jsem chtěl, aby můj táta měl. Byla to pro mě naprosto mytická postava, takže se dá vlastně říct, že jsem měl jako dítě ideálního otce, který uměl úplně všechno,“ řekl Sokol.
Je to paradox, který sám dobře chápe: fyzicky nepřítomný táta se stal v jeho mysli dokonalý. Jenže s takovým obrazem se pak realita těžko srovnává.
Setkání po revoluci nepřineslo, co čekal
Po sametové revoluci se otec a syn konečně mohli setkat tváří v tvář. Jenže léta odloučení zanechala stopy a navázat na to, co bylo před emigrací, se jim nepodařilo. Vztah, který Ondřej jako dítě budoval v představách, byl mnohem silnější než ten, který mohli vybudovat jako dospělí. To je asi nejtěžší část celého příběhu.
Brýle a posměch spolužáků
Odchod otce nebyl jediná rána, která Ondřeje v dětství potkala. Na základní škole kvůli oční vadě nosil brýle, a to takové, které mu vůbec neslušely. Děti si z něj dělaly legraci a Sokol se s posměšky musel vyrovnávat sám – zastání příliš nenacházel. O to překvapivější je, že z toho vyšel jako člověk, který si umí ze sebe udělat legraci jako málokdo.
Dnes šťastný po boku Nikol
Bolestivé dětství je dávno za ním a dnešní Ondřej Sokol vypadá spokojeně. Moderuje soutěž Na lovu, za sebou má i Slavíka, show Tvoje tvář má známý hlas a pořad Partička. V osobním životě je po rozchodu s herečkou Kateřinou Lojdovou, se kterou má dceru Ester a syna Adama, už jedenáct let po boku Nikol – učitelky v mateřské škole, která je o jednadvacet let mladší.
Před lety ji během výletu do Londýna požádal o ruku a svatba se měla odehrát v Las Vegas. Zatím k ní nedošlo, ale Sokol přiznal, že se mají rádi čím dál víc. Společné dítě zvažují, i když moderátor připouští, že má obavy, jestli na to ve svém věku ještě není pozdě. Zdá se ale, že štěstí si nehledá jinde.
Zdroj: lifee.cz
