Když se Myles dozvěděl o nadcházející oslavě „Dne dvojčat“ ve škole, věděl, kdo bude jeho parťákem. Bude to jeho nerozlučný nejlepší kamarád Tanner! I když si spolu ještě nehráli doma, jejich pouto bylo tak silné, jako by byli dvojčata. V očekávání, že stráví den s Tannerem na Den dvojčat, se ten večer Myles před ulehnutím do postele podělil o své nadšení s maminkou Britney Tankersleyovou.

I přes vyčerpávající pátrání po matce Mylesova přítele si Britney našla čas na vyzvednutí překvapení. V noci se vydala do místního Walmartu a objevila dvě stejná trička, o kterých věděla, že je její syn a jeho kamarád budou zbožňovat – oba měli hnědé oči a tmavé vlasy jako oni! S těmito kostkovanými oděvy v ruce se vydala domů s úsměvem na tváři… jen tento zážitek nechtěla prožívala sama.

Britney vždycky slyšela Mylese tvrdit, že on a jeho kamarád Tanner jsou dvojčata, i když si ti dva kluci nejsou vůbec podobní. Rozhodla se toto přesvědčení vyzkoušet a požádala Mylesova učitele o fotku, na které jsou oba ve stejném oblečení. Když ji uviděla, Britney byla dojatá – navzdory svému naprosto odlišnému vzhledu vypadali jako bratři! Napadlo ji: kdybychom se všichni dokázali dívat na věci očima pětiletých dětí, možná by náš svět byl harmoničtější.

Tankersleyová nečekala, jakou odezvu vyvolá, když na své stránce na Facebooku zveřejní fotografii cizího dítěte. Tento příběh zjevně u mnoha lidí vzbudil ohlas. Po více než 250 000 sdíleních po celém světě a přílivu podpory pro Tankersleyovou, která měla v tu chvíli nečekanou radost, říká, že „poselství je důležitější“ než veškerá pozornost, které se jí dostalo. Tento pozoruhodný projev laskavosti ukazuje, jak daleko může dojít i malé gesto.

„V podstatě jsem plakala, protože to bylo tak sladké. Pochopitelně vím, že se vůbec nepodobají. Ale on to neviděl, víš? Očekávala jsem, že dostanu obrázek podobného dítěte s hnědými vlasy, ale to se mi vůbec nestalo. A já řekla: ‚To je ta nejsladší věc na celém světě.‘“

Myles a Tanner jsou dynamická dvojice. Poté, co je sblížil nezapomenutelný Den dvojčat ve škole, mohli si oba chlapci vytvořit ještě silnější pouto tím, že si hráli i mimo vyučovací hodiny, a to díky tomu, že obě rodiny bydlí jen pár minut od sebe!

Kolem bylo mnoho různých dětí, ale jedno vyčnívalo. Uvědomil jsem si, že posuzovat někoho podle prvního pohledu není správný přístup – to, na čem skutečně záleží, leží mnohem hlouběji, než může vyjádřit vzhled.

Zdroj: https://shareably.net/