Senioři v pobytových zařízeních nyní doplácejí za stravu nejvýše 290 korun denně a za ubytování 335 korun, případně 380 korun u jednolůžkového pokoje – přičemž po zaplacení jim musí z důchodu zbýt aspoň 15 procent. Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR ale chce pravidla zásadně překopat: navrhuje, aby úhrady pokrývaly skutečné náklady domovů, a pokud by senior sám nestačil, sáhlo by se na jeho úspory nebo by přispěla rodina. Teprve jako poslední by nastoupil stát.
Co přesně asociace navrhuje a proč
Prezident asociace Jiří Horecký vysvětluje, že současný systém má dvě zásadní trhliny. U stravy se hrazená částka nákladům zhruba rovná, u ubytování je ale zastropovaná cena hluboko pod skutečnými výdaji domovů. Zbytek dorovnávají veřejné dotace – bez ohledu na to, zda má konkrétní senior peníze, nebo ne.
Navrhovaná změna by tedy zavedla dvě novinky: úhradu za ubytování nastavenou blíže skutečným nákladům a povinnost ji skutečně zaplatit – nebo si požádat o sociální dávku. Pokud by důchod nestačil, přišly by na řadu likvidní úspory klienta a teprve pak případná spoluúčast rodiny. Stát by nastoupil jako záchranná síť pro ty, kteří by na tom byli opravdu špatně.
Podle Horeckého by změna mohla domovům přinést tři až pět miliard korun ročně navíc. Část by pokryla provozní schodky – letos v sociálních službách podle asociace stále chybí zhruba miliarda korun – a část by mohla jít do budování nových kapacit, především terénní a ambulantní péče.
Kdy by musela přispět rodina a kdy ne
Spoluúčast příbuzných by podle návrhu nebyla automatická. Nastupovala by až po vyčerpání příjmů klienta a zákonem stanovené části jeho úspor. Posuzovaly by se pouze osoby, vůči nimž existuje zákonná vyživovací povinnost – samotný příbuzenský vztah bez právního základu nestačí.
Rodinám, pro které by doplatek ohrozil jejich vlastní bydlení, péči o děti nebo jiné zákonné závazky, by spoluúčast odpuštěna být nemusela. Stejně tak by od ní byly osvobozeny osoby pobírající dávky státní sociální pomoci nebo ty, které by se zaplacením do dávkové potřebnosti teprve dostaly. Zjišťovat příjmy rodin a případně vymáhat vyživovací povinnost by podle návrhu neměl domov samotný, ale veřejná správa.
Horecký zdůrazňuje, že celý záměr je podobný tomu, co veřejně opakovaně avizoval ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka – takzvaná alimentační povinnost vůči rodičům, kteří sami na péči nestačí.
Co říkají odborníci: záruky jsou nutné
Gerontolog a předseda Krajské organizace Rady seniorů Praha Robert Hoffmann myšlence vyšší spoluúčasti ekonomicky zajištěných seniorů rozumí, ale upozorňuje na rizika. „Pobyt v domově často není svobodná volba. Přirovnání k běžnému placení hotelu je proto mimo mísu,“ říká. Reforma podle něj automaticky nezaručí vyšší kvalitu péče – a bez jasných a vymahatelných pravidel může přinést i nová příkoří.
Varuje zejména před tím, že dospělé děti seniora často nesou za sebou roky neplacené péče, omezené kariéry a nižší příjmy. Povinný doplatek by jejich situaci ještě zkomplikoval a mohl by rozhořet rodinné spory – třeba o rozdělení nákladů mezi sourozence. „Senior nesmí čekat na péči, než se spor vyřeší,“ podotýká Hoffmann. Obává se i toho, aby domovy nezačaly přesouvat část nákladů na péči do položek za ubytování a stravu.
Ředitelka Centra sociálních služeb Praha 2 Martina Polanská návrhu v zásadě rozumí, žádá ale pevné ochranné limity. Žádný senior by podle ní neměl přijít o potřebnou péči jen kvůli nízkému důchodu, ani mít pocit, že musí obětovat úspory, které si budoval celý život. „Zapojení rodiny by mělo být součástí řešení, ale nesmí ohrozit její vlastní jistotu,“ říká Polanská.
Co na návrh říká ministerstvo
Ministerstvo práce a sociálních věcí se k návrhu staví zdrženlivě. Mluvčí Jakub Slavík připomíná, že současný systém již stravu a ubytování od péče odděluje a chrání klienty tím, že jim po zaplacení musí zbýt zákonem stanovená část příjmu. Zapojení úspor, rodinná spoluúčast a následné dorovnání z dávkového systému jsou ale podle ministerstva významnější systémovou změnou, jejíž sociální, právní, administrativní i rozpočtové dopady je třeba nejprve pečlivě vyhodnotit.
Horecký na to odpovídá, že návrh se netýká příspěvku na péči ani samotné úhrady péče, a ujišťuje, že nemůže nastat situace, kdy si někdo potřebnou péči prostě nedovolí. „Negativní reakce vycházejí z nepochopení celého návrhu nebo z toho, že lidé znají jen jeho část,“ tvrdí. Mezi poskytovateli sociálních služeb se prý setkává spíše s povzdechem: „Konečně.“
Co by muselo změnit zákon a kdo by rozhodoval
Vyhlášku upravující úhrady v sociálních zařízeních vydává ministerstvo, ale samotná změna pravidel, kterou asociace navrhuje, by si vyžádala novelu zákona o sociálních službách a případně i další legislativní úpravy. Rozhodnutí by tedy nebylo jen na ministerských úřednících – slovo by měli i zákonodárci v parlamentu. Kdy a zda vůbec se návrh dostane do legislativního procesu, zatím není jasné.
Zdroj: denik.cz
