Zatímco zbytek Evropy slavil konec války, v některých českých městech a obcích se odehrávaly tragédie, které dějiny málem vymazaly. V následujících odstavcích se vrátíme do května 1945, kdy místo radosti ze svobody dorazila ze vzduchu smrt. Sovětská letadla totiž bombardovala i mírumilovná města, v nichž se už nacisté vzdali. Co přesně se tehdy stalo, proč a jak k tomu došlo, se dozvíte v následujícím šokujícím přepisu historie, která byla dlouhá desetiletí pod zámkem.

Mírové dny zalité krví

Přestože nacisté už byli na ústupu a německá vojska kapitulovala, přinesly 9. a 10. květen 1945 smrt stovkám nevinných obyvatel Československa. Zatímco svět oslavoval mír, v Mladé Boleslavi dopadaly pumy a městem se ozývaly výbuchy. V těchto dnech se zapsala do historie jména jako Zdenička Macháčková či Stáňa Malý – děti, které válka zabila až po svém konci. Sovětské letectvo se pokoušelo zamezit německému ústupu, ale výsledkem byly masakry civilistů.

Cíl: komunikační uzly, výsledek: zničené města

Podle historika Tomáše Jakla bombardovala sovětská letadla hned 8. května města jako Ždírec nad Doubravou, Liberec či Českou Lípu. O den později zaútočila na Nové Město na Moravě, Mělník nebo Litoměřice. A právě v Mladé Boleslavi zanechaly útoky nejkrvavější stopu. Zde si nálety vyžádaly přes dvě stě životů, automobilka skončila v troskách. Zatímco oficiálně probíhal konec války, v některých regionech začal další boj – tentokrát proti nepochopení a nespravedlnosti.

Rozkaz přišel hned zrána

Velitel Rudé armády Ivan Stěpanovič Koněv neváhal ani chvíli. Už v pět ráno 9. května vydal pokyn, který odsoudil stovky civilistů k smrti. Rozkázal bombardovat konkrétní česká města, aby zastavil ústup zbytků německé a vlasovské armády. První stroje Iljušin Il-2 vzlétly z letiště Senftenberg a směřovaly na sever od Prahy. Velitelem formace byl gardový poručík Alexej Arsenťjevič Rogožin, kterého později Rusko ocenilo za tuto misi vysokým řádem.

Obětí se staly i děti a civilisté

Nejhorší tragédie se odehrála v Mladé Boleslavi. Obyvatelé tamních ulic si mysleli, že letadla, která se objevila na obloze, přivážejí mír. Mávali pilotům, netušíce, že za pár minut bude jejich město v troskách. Jak později popsalo Rudé právo, „ze všech stran se ozvaly detonace… lidé byli strašně překvapeni. Ozýval se hvizd a svištění dopadajících bomb a střelba z palubních zbraní. Nastal zmatek“. Tento okamžik zůstává jedním z nejtragičtějších paradoxů konce války.

Bombardování bez smyslu

Historik Michal Plavec tvrdí, že i když bylo cílem zastavit ústup, „po náletech ale zůstaly křižovatky průjezdné a ústup pokračoval“. Jinými slovy – bombardování nesplnilo svůj vojenský účel, zato zničilo města a životy jejich obyvatel. Navíc v samotné Praze, která během povstání zoufale volala po sovětské vzdušné podpoře, zůstali piloti zcela nečinní. Jakmile však povstání skončilo, Rudá armáda se pustila do nekompromisních útoků na města a vesnice.

Oficiální verze mlčela

Po celá desetiletí se tvrdilo, že nálety provedla německá letadla. Totalitní režim si totiž nemohl dovolit přiznat, že osvoboditelé z Moskvy mají na svědomí stovky mrtvých. Historik Plavec popisuje, že „Sověti nikdy neměli problém přiznat bojové operace ze dne 9. května 1945, ale česká historiografie ano“. Válečné paměti některých sovětských letců pak odhalují jejich údiv nad tím, že museli vést útok právě v první den míru.

Tragédie Roudnice nad Labem

Kromě Mladé Boleslavi zažila podobný osud i Roudnice nad Labem. Jak uvádí dochovaná kronika četnické stanice, „přiletěla nad zdejší prostor skupina ruských letadel… a svrhli proto větší počet trhacích bomb“. Kromě německých vojáků zemřelo i 14 místních obyvatel, další podlehli později. Po útoku se prý vzdala skupina vojáků SS ukrytá mezi Vědomicemi a mostem přes Labe. Jenže otázka zůstává – opravdu muselo k útoku dojít?

Medaile za smrt

Jako poslední ranou pro památku obětí je skutečnost, že dva piloti, kteří bombardovali neozbrojenou Mladou Boleslav, obdrželi vyznamenání. Sovětský řád Rudé hvězdy měl být poctou, místo toho se stal symbolem zla. Děti, které ten den zemřely, už nikdo zpět nevrátí. A i když válka skončila, některé její rány zůstávají nezahojené dodnes.

Zdroj: Aktuálně.cz