Bez ohledu na to, zda jde o fast food, luxusní mořské plody nebo domácí bramborák, čeští politici se čím dál víc snaží oslovit veřejnost skrze jídlo. V následujícím článku se podíváme na to, jak se fotografie s talířem stávají nástrojem politické kampaně, proč premiér Fiala nepohrdl segedínem, co má Tomio Okamura společného s hamburgerem, a proč Andrej Babiš opékal buřty v trávě. Jídlo se stalo nástrojem autenticity, lidskosti i pozornosti – a politici s tím umí pracovat po svém.

Jídlo jako zbraň politického marketingu

Sociální sítě se staly moderním kolbištěm, kde politici soupeří o přízeň voličů. A jedním z nejúčinnějších nástrojů se překvapivě stalo jídlo. Už to nejsou jen influenceři a kuchařské celebrity, kdo sdílí fotky večeře – politici je v tomto směru dohnali a leckdy i předběhli. Sdílené momentky s talířem v ruce totiž působí lidsky a přístupně. Lidé mají pocit, že nahlížejí do soukromí svého favorita, že je „jako oni“. Politolog Vladimír Hanáček tento trend potvrzuje slovy: „Je to taková trošku všeobecně rozšířená snaha ukazovat se v soukromí při banálních činnostech.“

Smažený sýr jako politická výpověď

Komunistická europoslankyně Kateřina Konečná si o víkendu pochutnala na klasickém smažáku s hranolky a tatarkou. Sdílení takových okamžiků není u ní výjimkou – často se na jejích sítích objevují příspěvky od piva nebo talíře s tradiční českou kuchyní. Neváhá se přitom ptát sledujících provokativně, jako například na Nový rok: „A co vy? Také u vás byla čočka, nebo jste ji raději dali prezidentovi, za ten prázdný proslov?“ Tento styl komunikace má jasný cíl – zlidštit političku a zároveň zůstat ostrá ve svých postojích.

Okamura s hamburgerem a zmrzlinou

Tomio Okamura je známý svým specifickým stylem, který na sociálních sítích aplikuje i při jídle. Často ho vidíme jíst ve fast foodech, a přitom pronášet politická hesla. U zmrzliny tvrdí: „Pokud někdo volí Petra Fialu proto, že podporuje Ukrajinu, tak proč by někdo nemohl volit Okamuru, protože podporuje Česko?“ V jiném videu si zakusuje maso s omáčkou a říká: „Klidně si říkejte, že jsem málo progresivní, ale jsem rád, že moje máma byla žena.“ Tento neformální přístup kombinuje běžné činnosti s politickými výzvami, čímž se snaží přiblížit běžnému voliči.

Babišova kuchyně i ohýnek v trávě

Andrej Babiš naopak často sází na rodinné a nostalgické momenty spojené s jídlem. Jednou smaží bramborák podle receptu své matky, jindy opéká buřty na čarodějnicích a k tomu glosuje: „Držím dietu, tak jen kousek, ale byl skvělej.“ Snaží se ukázat jako obyčejný člověk, který se rád nají na trávníku a s úsměvem uvaří večeři. Zapojuje i své kolegyně – Moniku Obornou a Alenu Schillerovou – a společně s nimi zveřejňuje videa z kuchyně, kde připravují polévku nebo další domácí pokrmy.

Premiér u segedínu i ministr s chlebem

Ani premiér Petr Fiala nezůstává pozadu. Na konci dubna si pochutnal na segedínu při návštěvě obchodní akademie v Satalicích. Ministr zemědělství Marek Výborný si zase získal pozornost tím, že na Velikonoce sám upekl chléb a na sociálních sítích se podělil o recept. Později v Brně okusil tamní legendární pizzu. V příspěvku popsal dilema mezi párkem v rohlíku a doporučenou pizzou s tím, že neodolal. „Nelituji – fakt dobrá!“ dodal a vybídl sledující, ať mu poradí další pochoutky.

Luxus na talíři europoslance Turka

Zatímco většina českých politiků sází na domácí atmosféru a známé chutě, europoslanec Filip Turek se rozhodl jít jinou cestou. Na svých sociálních sítích sdílí fotografie s luxusními talíři plnými humrů. Tento přístup může cílit na specifickou skupinu voličů, která oceňuje styl, úspěch a životní úroveň. Na druhou stranu může působit elitářsky – záleží na úhlu pohledu a celkovém kontextu komunikace.

Jak působit věrohodně u plotny

Politolog Hanáček upozorňuje, že efekt autenticity nejlépe funguje při osobním kontaktu. Pokud politik například čepuje pivo nebo peče klobásy během veřejné akce, je to pro lidi uvěřitelnější než pečlivě stylizovaná fotka z kuchyně. „Pokud u toho není oblečen jako když si na chvilku odskočil z jednacího sálu Sněmovny, může působit věrohodně,“ říká. Naopak digitální prezentace může bez autentických reakcí okolí působit křečovitě a uměle.

Trend s globálním přesahem

Není to jen české specifikum – také světoví lídři objevili sílu jídla. Boris Johnson se často nechal fotit s pintou piva v britské hospodě, Emmanuel Macron zase ukazuje lásku k francouzské kuchyni během ochutnávek vín nebo večeří v restauracích. Rozdíl je v tom, že tito státníci většinou přímo nesdílí tyto momenty na svých profilech, zatímco čeští politici je využívají jako hlavní prostředek své online kampaně. Otázkou zůstává, zda jídlo skutečně přibližuje nebo jen vytváří iluzi.

Zdroj: Echo24.cz