Čekají nás volby, které mohou změnit českou politickou scénu – ale co když ji nezmění vůbec? I když se všeobecně předpokládá, že vláda Petra Fialy v roce 2025 skončí, vývoj preferencí a současná atmosféra mezi opozičními i novými hnutími naznačují, že tak jasné to být nemusí. V tomto článku se podíváme na to, proč není pokračování současné vlády tak nereálné, jak by se mohlo na první pohled zdát, a jaké šance má premiér Fiala na obhájení svého postu.
Češi rádi mění premiéry
Česká politická historie ukazuje, že voliči mají slabost pro změnu ve vedení vlády. Dvojnásobný premiér s důvěrou byl naposledy Václav Klaus – a to hned po vzniku samostatné republiky. Od té doby se to povedlo už jen Topolánkovi a Babišovi, a i to jen kvůli technikáliím s nedůvěrou jejich prvních vlád. Kdyby Fialova vláda pokračovala po roce 2025, šlo by o výjimku. Přesto tu šance jsou – a nejsou úplně mizivé. V rozhodující roli bude hlavně to, jak se vyprofilují jednotlivé bloky, a jestli opozice zvládne ustát vnitřní napětí.
Babišova ANO ztrácí dech
Přestože Andrej Babiš stále patří mezi nejvýraznější politické postavy, jeho hnutí ANO už nedrží tak pevnou pozici jako dřív. Postupné oslabování preferencí se netýká jen samotného ANO, ale i možných koaličních partnerů. Scénář, že ANO získá samostatnou většinu, je čím dál méně pravděpodobný. Překážkou může být i vlažný vztah části voličů k proruským tendencím a nejasnému směru hnutí v evropské politice. Naopak soudní rozhodnutí v kauze Čapí hnízdo paradoxně nijak neublížilo – voliči to jednoduše neřeší.
Rozdrobená opozice kolem ANO
Tábor kolem ANO se drolí na řadu menších subjektů, které mají společné jen to, že jsou „proti systému“. Koalice SPD s Trikolórou, PRO a Svobodnými se tváří jako sjednocená síla, ale reálně je v ní až příliš mnoho velkých eg. Už teď se potýkají s vnitřními spory – od neshod ohledně pozic po podezření z machinací s financováním. Ambice některých lídrů, především Rajchla, narazily na realitu týmové práce. Napětí dál roste a není vyloučené, že do voleb stihnou jeden či dva vlastní skandály.
SPOLU zatím stabilní, STAN posiluje
Koalice SPOLU se pohybuje kolem 21 %, ale její další růst momentálně stagnuje. Přesto si drží pevné jádro voličů. Nové šance na růst má STAN, který těží z aktuálních kauz a jasného směrování. Naději na posílení mají i Piráti díky propojení se Zelenými, ale jejich příznivci pocházejí spíše z řad nevoličů než odjinud. Tato část spektra je tak stabilní, ale bez velkých přesunů mezi voliči.
Komunisté, Maláčová a příchuť zoufalství
Projekt STAČILO! měl ambici vrátit na scénu modernizovanou levici bez komunistické nálepky. Zpočátku se držel na slušných číslech, což přilákalo i Maláčovou. Ta se však ocitla v pasti – její voliči nejsou ochotní se s komunisty spojit, a tak se podpora rozplývá. Výsledkem je propad a mediální panika, která přiměla STAČILO! oslovit ke spolupráci i Šlachtovu Přísahu. Ta sice respektuje NATO, ale její antisystémová rétorika má pevný strop. Voliče neztrácí, ale ani nezískává.
Machismus, skandály a Motoristé
Zvláštní kapitolou jsou Motoristé kolem Filipa Turka. Tváří se jako pravicová síla, ale realita je jiná – jejich voličskou základnu tvoří mladí muži, které přitahuje spíš styl než program. Kauza údajného znásilnění Turka z minulosti, kterou zveřejnila novinářka Apolena Rychlíková, otevřela Pandořinu skříňku. Strana reagovala bizarně – od útoků na oběť po konspirační teorie o falešných e-mailech. Turek se z idolického závodníka proměnil v toxickou postavu, a preference Motoristů se s tím propadly.
Volby mohou skončit patem
Scénář, že ANO vyhraje volby, ale nezíská většinu ani s SPD, není nereálný. Zároveň se může stát, že STAČILO! i Motoristé zůstanou pod hranicí vstupu do sněmovny. Pokud se tak stane, dostaneme se do situace, kdy Fialova koalice SPOLU se STAN může utvořit menšinovou vládu s tichou podporou Pirátů. Přes všechny animozity mezi stranami by se mohl opakovat scénář z minulosti, kdy k vládnutí postačil společný zájem na udržení směru Česka.
Fialova šance není iluze
I přes únavu části veřejnosti z vlády Petra Fialy není pokračování jeho kabinetu vyloučené. Naopak – pokud opozice zůstane roztříštěná, bez jasné strategie a s množstvím vnitřních sporů, může se stát, že voliči nakonec zvolí „menší zlo“. Fiala sám nepůsobí jako charismatický lídr, ale stabilita, kterou reprezentuje, může u části veřejnosti převážit nad chaosem na druhé straně spektra. Jeho šance na druhý mandát tak nejsou malé – a rozhodne o nich především to, jak se opozice vyrovná sama se sebou.
Zdroj: Medium.seznam.cz
