Povzbuzující slova od maminky pro kamarádku, která se bojí mateřství, by měla být vzorem pro všechny ženy!

Moudrá slova zkušenějších lidí nás nejednou nejen podrží, ale dokážou nás navést na tu správnou cestu. Podobné rady si můžete přečíst v otevřeném dopise, který se rozhodla napsat maminka pro svou kamarádku. Ta má totiž obavy z mateřství.

.

.

.

Moje milá přítelkyně!

Je tu něco, co mě trápí. Co mě donutilo napsat ti tento list. Roky plynou a já neustále slyším od tebe jen to, že čekáš. Že ještě nepřišla ta chvíle, abys se stala maminkou. Bojíš se porodu a odrazuje tě bolest. Někdy se, dokonce, odvoláváš i na to, že spojení, které nabízí malý lidský život, není pro tebe. Vedle tohoto stojí i práce a kariéra, o financích nemluvě. Ale já se vždy překonám a na tvé racionální argumenty odpovídám racionálními protiargumenty.

Ale když se lépe nad tím zamyslím, určitě v tobě nevyvolá pozitivní myšlenky fakt, že vidíš mou denní rutinu matky s třemi dětmi. Když vidíš to, jak ráno bez dechu vpadnu do „pracovny“. Když mě vidíš s kruhy pod očima, stresující se o nejmenší nemocné dítě, které mám u tchýně. Když se beznadějně snažím sehnat nějaký dozor pro děti, protože se nám zdrží jednání v práci. Když vidíš jak zřídka navštívím kino nebo divadlo, a jaký je to dar, když s manželem strávíme večer ve dvou. A naše příhody z dovolených! Určitě nedostaneš chuť na hlídání o dítě, když slyšíš jak moje dítě, které v centru města spadlo na zem, vyrušilo nic netušící turisty. A ani to tě nepřesvědčí, když ti řeknu, že jsem se do práce vrátila z dovolené více unavená, než když jsem odešla.

Určitě tě nic z toho nepřesvědčilo. Máš pocit, že máš čas. Čím později si vezmeš toto „břemeno“ na záda, tím lépe! Ale na druhé straně zde jsou věci, které nikdo jiný nevidí. Já jsem se rozhodla podělit se s tebou o tyto momenty.[hana-code-insert name=’google‘ /]

Nyní zavři oči a představ si, jak tě po tváři hladí malé ručičky, líbají malinké rty a do ucha ti šeptají: „Miluji tě, mami“. No, jaký je to pocit takto vstávat? Představ si plačící miminko, které se po jediném tvém slově, objetí rozesměje. A představ si ty první kroky, které vedou k tobě. První slova. První kresbu, co ti nakreslí. Pouze pro tebe. Jaký by to byl dobrý pocit, že?

Cítím, že stále trochu váháš. Budu potřebovat posily. Někoho, kdo ti učaruje jedinou větou. Pohádkář!

Jeden ze zázraků mateřství je právě to, že i jako dospělí můžeme znovu prožít pohádky z dětství. Už maďarský pohádkář Ervin Lázár nám ve své pohádce o dvou milencích prozradil pravé tajemství lásky. Láska k dítěti, které obměkčilo i starou čarodějnici. Ta, houpající malého chlapečka v klíně se zmohla jen na větu: „Víš maličký, letět na koštěti bylo dobré, letět jako netopýr bylo dobré, ještě i jako vítr mi bylo dobře, ale to, s jakou láskou a něhou se na mě usmíváš, by jsem nevyměnila za nic na světě! „

Toto jsem chtěla, abys věděla.

S láskou,

Tvá přítelkyně