Proč máme při vzpomínkách na prázdniny u babičky slzy v očích? A co bylo dřív jiné než dnes? Pobyt na vesnici byl něčím výjimečný. Jak vypadal? Podívejte se na vzpomínky, u fotografie

Dnešní moderní doba dvacátého prvního století s sebou přináší mnoho výhod, o kterých se našim babičkám před několika desítkami let ani nesnilo. Naše domy a byty máme vybavené nespočetným množstvím nejrůznějších pomocníků, od myček, přes sušičky a rozmanité kuchyňské roboty, až po robotické vysavače. Přesto ale s nostalgií a někdy i se slzami v očích vzpomínáme na prázdniny, které jsme jako malé děti trávili u babičky a dědy na vesnici.

Kouzlo vesnice

Na vesnici, kde stálo jen několik klasických vesnických stavení a jedno z nich bylo i našich prarodičů. Stavení se stodolou, stájí, chlévem, malým polem i zahradou. Když zavřeme oči, vidíme každé ráno babičku v šátku a zástěře, jak jde do chléva podojit naše kamarádky stračeny a na jazyku cítíme tu chuť ještě vlažného čerstvě nadojeného mléka, ke kterému jsme ukusovali domácí chleba s máslem. Nikdo se nepozastavoval nad tím, jestli je pití takovéhoto mléka zdravotně nezávadné či jestli nemáme na mléko alergii, a my sami jsme takovou snídani považovali za naprostý luxus.

Čtěte také: Zmrazila citrony, nastrouhala je a vytvořila tak lék na cukrovku a obezitu.

Lepší než dnešní bio potraviny

Také u babičky vypěstované ovoce, jako jahody, jablka či meruňky, i zelenina byly tisíckrát sladší a chutnější než ty, které si dnes můžeme koupit v supermarketu a které k nám cestují mnoho tisíc kilometrů. Vajíčka od babiččiných slepic měla žloutky opravdu žluté, máslo z domácího mléka jsme považovali za tu nejlepší pochutinu, zvlášť pokud jsme si ho mohli namazat na domácí chléb, který babička právě vytáhla z pece, a když došlo máslo, děda místo něj k chlebu přinesl skvělou doma vyuzenou klobásu, kterou dnes marně sháníme po nejrůznějších řeznictvích v širokém okolí.

Zabíjačkové hody

Což teprve, když mela babička s dědou i prase a jednou do roka se konala zabíjačka. To byly teprve hody. Jitrnice, jelítka, prejt, sádlo se škvarkami, zabíjačková polévka, ovar, tlačenka a tak dále. Ještě dnes se nám při pouhém pomyšlení na ně sbíhají sliny na jazyku, ale nejen ty, v hlavě se nám roztočí hned celý kolotoč nádherných vzpomínek, protože při zabíjačce se obvykle sešla celá široká rodina i přátelé a užilo se spousty legrace.

Tajemství babiččiny kuchyně

Babička v kuchyni rozhodně neměla všechny ty kuchyňské vymoženosti a pomocníky, které máme my dnes, ani si nemohla koupit nádobí od nejlepších designérů, přesto se nemůžeme ubránit dojmu, že měla její kuchyň větší kouzlo než ta naše a hlavně, že měla nezapomenutelnou vůni a atmosféru. Byla to místnost, kde se žilo a trávilo velké množství času.

Dodnes si vybavíme některé talíře s lidovými motivy, které visely na stěně, a i když se nám líbily, téměř nikdy se z nich nejedlo, protože by jich byla škoda. Vybavíme si i další charakteristické součásti kuchyně, jídelní stůl s ubrusem, který babička sama vyšívala, či kamna, kterých jsme se jako malí trochu báli, ale jejichž zvuk praskajícího dřeva nás zároveň uklidňoval, kamna, na nichž babička dokázala vykouzlit ty nejlepší jídla, od polévek, přes omáčky, až po koláče. V některých staveních možná vaše babička neměla ani tekoucí vodu, ale přesto bylo všechno vždy krásně čisté, od nádobí, přes linku až po podlahu.

Oživte své vzpomínky a předejte je dál

Pokud jste měli to štěstí a mohli jste takové dětství u svých prarodičů prožít, střežte si tyto vzpomínky jako ten nejcennější poklad a pokud už jste sami prarodiči, pokuste se alespoň některé z těchto vzpomínek dopřát i svým vnoučatům. Ano, samozřejmě, že doba je jiná, ale upéct domácí koláč můžete i ve dvacátém prvním století a ve vaší moderní troubě. Nebo svým vnoučatům někdy o těchto svých vzpomínkách a zážitcích vyprávějte, uvidíte, že na chvilku zapomenou i na své mobilní telefony.