František Ringo Čech si ani při 83. narozeninách neodpustil humor, jímž celý život komentuje vlastní slabosti i společenské dění. Přibývající roky však tentokrát popsal bez zbytečného sentimentu. Samotné dosažení vysokého věku podle něj ještě není důvodem k bujaré oslavě.
Známý umělec tvrdí, že ve stáří člověk více sleduje své zdraví a váží si i věcí, které dříve považoval za samozřejmé. Jeho vyjádření o narozeninách proto znělo spíše jako střízlivé bilancování než jako příprava velkého večírku. Svůj věk s nadsázkou označil za příležitost k tiché vzpomínce, nikoli k okázalému mejdanu.
Čech se narodil 9. července 1943 v Praze. Během více než šesti desetiletí prošel hudbou, divadlem, literaturou, výtvarným uměním i politikou, a patří proto k výrazným postavám české kultury druhé poloviny 20. století.
Největší strach má o mladší generaci
Při narozeninovém rozhovoru se řeč stočila také k mezinárodnímu dění. Čech neskrýval, že současnost sleduje s obavami. Svůj pohled shrnul slovy, že podle něj „vše směřuje k válce“.
Nejvíce ho přitom netrápí vlastní osud. Mluvil hlavně o generaci svých vnuků, která by podle jeho obav mohla nést následky případných budoucích konfliktů. Připomněl rovněž svého někdejšího spolupracovníka a blízkého přítele Jiřího Schelingera, s nímž často diskutoval o lidské povaze.
Je důležité dodat, že jde o Čechův osobní a značně skeptický názor, nikoli o odbornou prognózu dalšího vývoje. V rozhovoru nepředložil konkrétní informace o bezprostředně hrozícím konfliktu ani neurčil, kdy nebo kde by měl nastat.
Jeho slova jsou především pohledem člověka, který se narodil za druhé světové války a během života zažil několik zásadních politických i společenských proměn. Právě vlastní historická zkušenost může vysvětlovat, proč současné napětí vnímá citlivěji a hodnotí je pesimisticky.
Malování mu stále dává smysl
Přes pochmurné úvahy o budoucnosti Čech nepřestal pracovat. Významnou část jeho života nadále tvoří malování, kterému se věnuje několik desetiletí. Tvorba mu podle jeho slov stále přináší radost a chce v ní pokračovat tak dlouho, dokud mu to dovolí zdraví.
„Dokud budu moci, tak budu malovat,“ řekl při bilancování. Svůj současný zdravotní stav popsal jako odpovídající věku. Podrobnosti o případných zdravotních problémech nezveřejnil a nedal najevo, že by se chtěl své umělecké práce vzdát.
Malířství přitom není pouze jeho pozdním koníčkem. Čech je dlouhodobě spojován s naivním výtvarným uměním a vedle hudební a divadelní práce se jako malíř pravidelně prezentuje veřejnosti. Rádio Universum jej ve svém autorském profilu uvádí vedle profesí bubeníka, zpěváka, textaře, dramatika, spisovatele či scenáristy právě také jako naivního malíře.
Umělecká tradice pokračuje v rodině
Čechovy obavy o mladší generaci mají výrazný osobní rozměr. Jeho syn Michael se prosadil jako režisér a vnuk Matěj Čech vystupuje pod uměleckým jménem Mat213. Hudbě se věnuje po svém a oslovuje především mladší publikum.
Michael a Matěj Čechovi v rozhovoru pro Český rozhlas mluvili o tom, jak se umělecké prostředí v jejich rodině přenáší mezi generacemi. Michael svého syna označil za silného extroverta a připomněl, že podobné vlastnosti má také jeho dědeček. Matěj vedle hudby studoval výtvarné umění, čímž navázal na další část rodinné tradice.
Generační rozdíly však v rodině nezmizely. Matěj v minulosti přiznal, že se s dědečkem v některých společenských a politických otázkách neshodne. Rodinné vztahy tím ale podle jeho veřejných vyjádření neutrpěly.
Od Olympicu ke spolupráci se Schelingerem
Čechova kariéra začala dávno předtím, než se začal výrazněji věnovat psaní nebo malování. Po vyučení televizním mechanikem vystudoval pražskou konzervatoř a v roce 1963 se podílel na založení skupiny Olympic. O dva roky později byl vyhlášen nejlepším českým bubeníkem a s Černým divadlem Jiřího Srnce vyrazil do Las Vegas.
Výraznou kapitolu jeho hudební dráhy představovala spolupráce s Jiřím Schelingerem. Čech byl kapelníkem jeho skupiny a psal texty k řadě písní. Jejich společnou práci připomínají nahrávky vydávané pod jmény Jiří Schelinger a Skupina Františka Ringo Čecha, včetně alb a skladeb, které se dodnes vracejí v nových edicích.
Právě dlouhý život napříč několika historickými obdobími se nyní odráží v jeho narozeninovém bilancování. Na jedné straně zůstává aktivní a dál maluje, na druhé otevřeně přiznává obavy z toho, jaký svět čeká jeho potomky. Jeho výroky nejsou předpovědí, ale osobní výpovědí umělce, který ani ve vysokém věku neztratil potřebu vyjadřovat se k dění kolem sebe.
Zdroje: zivot.org, cnn.iprima.cz, pametnaroda.cz, wave.rozhlas.cz, supraphonline.cz, radiouniversum.cz, tn.nova.cz, commons.wikimedia.org
