Někdy máme pocit, že můžeme naprosto cokoliv, dokonce i měnit život ostatních lidí. Není tomu tak, nikdo nemá právo zasahovat do života druhého nebo ho nějak zásadně měnit, aniž by mu to dotyčný povolil. Občas máme pocit, že konkrétně se starými lidmi můžeme dělat opravdu všechno a můžeme si k nim dovolat. Místo toho, abychom jim projevovali úctu a vážili si jejich životních zkušeností, zacházíme s nimi kolikrát jako s kusem hadru. Není to dobře a toto chování by se u mladých lidí mělo zásadně změnit. Jak budou jednat oni se starými lidmi dnes, tak bude v budoucnu jednáno s nimi. Je potřeba si to uvědomit. Tento příběh může být názorným příkladem.

Nový nájemník

K jedné příjemné rodině, která sestávala z mladého rodičovského páru a malého syna, se jednoho dne přistěhoval 82letý muž, resp. mužův otec. Jeho manželka v nedávné době zemřela a rodina bohužel neměla dost peněz na to, aby ho mohla dát do pečovatelského domu. Prodali tedy jeho dům a vzali ho k sobě domů. Ve chvíli, kdy se starý muž nastěhoval, ho bolely všechny klouby, těžko slyšel a bylo mu opravdu těžko.

Jako ryba na suchu

Starý pán byl zvyklý na velkou zahradu a hodně prostoru, neboť celý život žil na venkově, kde prostor byl. V malém domě se cítil velmi mizerně a polovičně. Dost často kouřil na chodbě domu a vždy se u toho cítil jako ryba na suchu. Nebyl tam spokojený, nicméně mu nic jiného nezbývalo. Sám o sebe už se mohl postarat velmi těžko. Miloval ovšem svého malého 10letého vnuka, se kterým mohl společně večeřet. I jeho vnuk ho měl velmi rád.

Čtěte také: Co musí vědět každý rodič? Zvedání dítě za ruce je špatné

Vykázán od stolu

Po čase byl ovšem starý pán od stolu vykázán, protože při jídle neuvěřitelně prskal a nahlas žvýkal. Jídlo dost často končilo na stěnách a rodina to pak musela dlouho uklízet. Byl donucen jíst sám, což mu na náladě moc nepřidalo. Hodně často plakal a také u toho rozbil hodně talířů. Rodina se tedy rozhodla, že mu bude dávat jídlo na dřevěné desce. Začala s ním zacházet jako se psem.

Stál jako opařený

Jednoho dne si otec všiml, že jeho malý syn vyřezává něco ze dřeva. Zeptal se ho tedy, co to bude, až to bude. Chlapec mu odpověděl, že pro něj a pro maminku vyřezává také dřevěné talíře. Dělá to z toho důvodu, aby také měli z čeho jíst, až budou staří. Otec v tu chvíli zůstal stát jako opařený. Nevěřil svým vlastním uším a očím. Na několik minut doslova ztratil řeč a jen tam stál. Plakal a jeho slzy jako hrachy tekly po tváři. Uvědomil si, jak se starým pánem, jeho otcem, jednali. Při další večeři vzal muže za ruku a dovedl ho zpět ke společnému stolu. Na mužově tváři se opět objevila radost.