Socialismus v Československu trval od 60. do 90. let 20. století. Generace, které se narodily v 90. letech a později si proto nepamatují, jak to tehdy chodilo. Naši rodiče a prarodiče si to ale pamatují velmi dobře. Bylo to období jisté práce, ale také nedostatku zboží i potravin. Období, kdy jste si museli na všechno vystát frontu a doufat, že na vás něco zůstane v regálu.
Podpultový prodej
Luxusnější zboží jste našli v rámci tzv. podpultového prodeje. Exotické ovoce, kvalitní čokoláda nebo kvalitní maso zůstali jen pro ty, kteří měli v obchodech své kontakty nebo byli ochotní zaplatit vysokou cenu. Tuto dobu bychom si měli připomínat, protože dnes máme vysoký blahobyt, kterého si vůbec nevážíme. Naše babičky přitom musely celé hodiny čekat, aby si mohly koupit banány.
Zahraniční zboží
Exotické ovoce, nábytek nebo hudba ze zahraničí byla velmi vzácným zbožím. Dokonce i něco tak obyčejného, jako jsou džíny, jste museli složitě hledat. Pro luxus jste museli jít do obchodu ESO nebo do Tuzexu, kde jste mohli najít i nedostupné a zakázané zboží. Museli jste platit tzv. bony. Tyto poukázky byly ale také nedostatkové zboží, které jste často našli na černém trhu.
Nedostatek v regálech
Po příchodu do obchodu jste ihned cítili vůni kávy, protože jste si ji tam mohli namlít. Anebo si koupit celá zrna a namlít si ji doma. Stejně tak jste se mohli setkat s mlékem v sáčku, které mnohdy nevydrželo ani samotný nákup. Nakupování bylo tehdy zaručeným zážitkem, protože všeho bylo málo. Když jste neměli štěstí, odešli jste domů jen s naprostým základem.
Dlouhé fronty kvůli běžným druhům potravin
Babičky vám možná vyprávěly, že musely stát ve frontě na banány, před Vánoci na mandarinky nebo jiné potraviny. Jakmile bylo něco trochu lepšího, museli jste si na to počkat. Někdy jste stáli ve frontě celé hodiny a potom zjistili, že na vás nezbylo. To byla realita tohoto režimu, který nikdo z nás nechce vrátit zpět. Každý z nás by měl vědět, jak to tehdy fungovalo.
