David Hampl
28 ledna, 2020

Občas se dětem hodně těžko vysvětluje, jak to funguje ve světě dospělých. Myslí si, že dospělí si také mohou hrát, že nikdy nikam nemusí ani nespěchají, že prostě na všechno je času dost a jediný problém nastává, když je hlad nebo žízeň. Ale to pak stačí trochu zaplakat a brzy přijde svačina nebo něco podobně dobrého. Jenže jak dobře víme, takhle jednoduše to nefunguje. Dospělí jsou naopak svazování řadou pravidel a mezi jedno z nejnepříjemnějších patří i to, že většina z nás musí každý den do práce. Nedá se nic dělat, takhle to prostě je. A většina dospělých to prostě přijme za své a ani nepřemýšlí, že by to mohlo být jinak.

Dneska do práce nepůjdeš

Tato holčička má ale o dni svého táty zcela jiné představy. Kam by chodil, když je ona doma a chce si s ním hrát? Práce přeci může počkat, ale hraní s ní rozhodně nepočká! A tak celou situaci vezme do svých rukou. Jednoduše se postaví před dveře a dá velice důrazně najevo, že dneska se teda do práce rozhodně nepůjde. Její odmítavé volání je naprosto jasným signálem, že šéf musí počat, kolegové to dnes zvládnou sami a vy máte dneska daleko důležitější misi – možná zachránit princeznu před zlým drakem nebo třeba vyvenčit plyšové pejsky. Jenže vysvětlujte to v práci!

Povinnosti neexistují

Dětské představy o životě jsou prostě jednoduché – dělám to, co se mi chce a kdy se mi chce. Žádná pravidla mě přeci nesvazují. Jenže bohužel to platí jen velmi krátkou část našich životů. Již po pár letech přichází první povinnosti a s rostoucím věkem se celá situace stále jen zhoršuje. Kde jsou ty časy, kdy jste si celý den mohli hrát s autíčky nebo panenkami? Možná si na to už ani nevzpomínáte. Dřív nebo později bude muset i tahle malá princezna pochopit, že život je daleko komplikovanější a že táta prostě do práce musí. Její rozhodné počínání je ale bezpochyby roztomilé a možná si každý povzdechneme nad tím, jak by to bylo hezké být také stejně bezstarostný.

Sdílejte článek