David Hampl
25 března, 2019

Smrt je něco, co dostihne každého člověka. Bohužel nikdo neví, kdy to bude. Běžné je, že se člověk dožije klasického stáří. Co je ale problém, to je situace, když zemře dříve. Jsou věci, které samozřejmě ovlivnit nemůžeme. Jedná se třeba o dopravní nebo jiné nehody. Stejně tak nelze ovlivnit řadu nemocí. Bohužel zde se objevuje ještě jedna rovina problému. U nemocí člověk může vědět, kolik mu zhruba zbývá času. A to je příběh dívky, které je pouhých 25 let.

 Trpěla velmi závažnou nemocí

Podívejme se, jaký osud měla Nardya Miller, která se narodila a která žila v Austrálii. Právě ona měla tu smůlu, že se narodila s nemocí, která je označená jako cystická fibróza. Jedná se o nemoc, která patří do skupiny těch, které jsou s využitím současné medicíny nevyléčitelné. Kdo tuto nemoc má, ten musí dát na odhady lékařů, kteří mu řeknou, kdy zhruba zemře.

Daná nemoc je typická především tím, že se v těle hromadí hlen, který nikam nemizí a neodtéká. Právě ten následně výrazně snižuje dýchání. To ukazuje na fakt, že daná nemoc má také velmi komplikovaný průběh.

Vypadalo to, že nemoc zvládla. Opak byl pravdou

Ještě 2 roky zpět to vypadalo, že Nardya Miller dokázala nad danou nemocí zvítězit. Žila celkem spokojený život a se svým snoubencem plánovala svatbu. Nakonec se ukázalo, že nemoc byla jenom utlumená a později se opět projevila. Když bylo dívce 25 let, byla opět hospitalizována v nemocnici. Měla za sebou transplantaci plic, která sice v první chvíli vypadala úspěšně, ale nakonec tělo začalo nový orgán odmítat. A tak bylo jasné, že nemoc je zpět.

Lékaři přišli s velmi negativní zprávou, která vyzněla tak, že dívce zbývá v podstatě jenom 1 týden života. Bylo jasné, že nejenom pro ni to byl ohromný šok, se kterým se musela nějak vyrovnat.

Věděla, co jí čeká. A tak se rozhodla napsat dopis na rozloučenou

Bylo jí jasné, že se její dny krátí. A tak je využila k tomu, že napsala dopis na rozloučenou. Zde poděkovala každému, kdo byl součástí jejího života, stejně jako každému, koho v něm mohla potkat. Uvedla, že nikdo neví, jak dopadnou některé věci a tak je třeba užívat si vždy všechny pozitivní okamžiky, které jsou s životem spojeny. Samozřejmě nezapomínala ani na poděkování své rodině, které si velmi váží.

Dopis na rozloučenou byl spojený také s jedním velmi důležitým přáním. Takovým, aby na pohřbu nikdo netruchlil a aby si dívku pamatoval takovou, jaká byla. Tedy hlavně veselou a také usměvavou, jelikož právě to byla její nejznámější a nejčastější nálada, kterou se mohla pyšnit. Také dodává, že nikdo neví, co se mu může v budoucnu stát a tak je na místě začít si život opět užívat, a to nejlépe plnými doušky.

Sdílejte článek