David Hampl
7 března, 2019

Co dělají děti ve svém volném čase? Obvykle je to stejné. Jejich volné chvíle vyplňuje televize, tablet, mobilní telefon nebo různé hry. Tato holčička je ale jiná. Jmenuje se Káťa a její zájmy jsou pro mnohé zcela unikátní. To proto, že ta ve volném čase, a dokonce tajně chodí na místo, kterým je dětský domov. Je natolik empatická, že sem chodí pomáhat s péčí o děti, které nemají rodiče a tedy nemají takové štěstí, jaké má ona.

Do dětského domova chodí tajně

Unikátní na celém jejím příběhu je také to, že do dětského domova chodí tajně. Neřekla to doma z obavy, že by jí to mohli její rodiče zakázat. A ti dlouho netušili, že netráví čas tak jako malé děti, ale že chodí pomáhat na místo, kde jsou děti, které své vlastní rodiče nemají a musí doufat jenom v to, že je někdo adoptuje.

Mládež není špatná

Není samotná, jelikož v dětském domově se za celý den vystřídá mnoho dobrovolníků, převážně mládežnického věku. Je pravda, že tento počet je v celkové populaci v menšině. Ale na druhou stranu je třeba říci, že to jenom ukazuje na fakt, že všechna mládež není špatná. Nelze paušalizovat, jelikož je třeba brát každého jednotlivce individuálně. Jedině tak lze zjistit, že je mezi nimi i mnoho dobrého. Příběh dívky Káti to jenom potvrzuje.

Péče o dvojčata

Když se rozpovídá o tom, co v dětském domově dělá, tak mnoho lidí zcela logicky dojme. Její příběhy jsou velice zajímavé. A má zde také své oblíbence. Jedná se o dvojčata Míši a Světy, které si oblíbila nejvíce. To proto, že si s nimi vždy hraje a je vidět, že je to právě ona, koho mají rádi. Dokonce vše došlo tak daleko, že pomohla personálu v tom, aby dvojčata bez problémů jedna a aby fungovala tak, jak mají. Dala jim velkou oporu a hlavně psychickou pomoc v tom, aby dokázaly vše zvládnout. Vytvořilo se mezi nimi velmi silné pouto. Jsou největší přátelé, kteří existují. Dokládá to i emotivní loučení a následně také emotivní vítání, když se mohou opět vidět.

Rodiče na dané návštěvy přišli

Káťa chodila pomáhat do dětského domova tajně. Shodou náhod ale došlo k tomu, že se její aktivity provalily. Došlo k tomu, že si Míša zlomil ruku a musel do nemocnice. Byla to komplikovanější zlomenina a tak zde několik dní zůstal. A právě Káťa za ním chodila i sem, povídala si s ním a četla si pohádky. A jelikož v nemocnici pracovala i její matka, tak se zjistilo, jaké má přátele. A jelikož se vědělo, že Míša je z dětského domova, bylo celkem jasné, kam dívka chodí celé dny a kde tráví čas.

Rodiče jsou hrdí

Káťa se sice obávala toho, že by jí rodiče zakázali chodit do dětského domova pomáhat. To se ale nestalo. Stal se pravý opak. Jakmile její rodiče zjistili, co ve volném čase dělá, tak na ni byly strašně hrdí. Byli rádi, že jejich dcera je empatická a že ráda pomáhá druhým lidem. To je motivovalo k něčemu, co málokdo čekal. Ani se nijak dlouho nerozmýšleli a udělali krok, který byl také spojený s velkou pomocí dětem z dětského domova.

Jedna velká rodina

Příběh a zájmy jejich dcery jim dodal odvahu v tom, aby si osvojili další 2 děti. A jak jistě tušíte, tak to byl Míša a Světa. Díky tomu mohli nejenom opustit dětský domov a snít sen o dokonalé rodině. Dokonce mají Káťu nablízku stále, jelikož jsou nyní jedna velká a také spokojená rodina. Jde o jasnou ukázku toho, jak by se mělo pomáhat a ukázku toho, že na světě nejsou jenom špatní lidé, ale že jsou i lidé dobří.

Nikdo z nás neví, co má druhý člověk za sebou a co se mu přihodilo. Ne všichni mají štěstí v takové míře, jaké ho máme právě my sami. Je tedy jasné, že pomáhat by měl každý. A právě z této malé holčičky a následně i jejích rodičů je na místě vzít si jasný příklad.

Sdílejte článek