David Hampl
31 března, 2020

V dnešním světě se děje spoustu zajímavých věcí, o kterých mnohdy nemáme ani páru. Je proto nutné mít neustále otevřené oči, poslouchat a konat. Mnohdy jen stačí mít pořádně otevřené srdce a nebát se pomoci lidem, kteří to potřebují. Nic lepšího totiž druhým dát nemůžeme než jen kousek ze sebe, tedy kus svého srdce, lásky, času a ochoty. Příkladem je akt tohoto statečného muže, který se nebál oslovit starou paní, která si do jeho kavárny přišla sednout na kávu i přes to, že na kávu neměla peníze. Možná vás jeho reakce ohromí stejně jako nás.

Musíme si pomáhat

Nikdy nesmíme zapomenout na to, že jsme všichni lidé a měli bychom si pomáhat. Zloba, závist a nenávist vůči druhým rozhodně nejsou populární vlastnosti, nicméně se kolem nás stále objevují. Důvodem je zřejmě to, že o tom lidé kolikrát ani neví, prostě tak činí ze setrvačnosti a neuvědomělosti. Řešením je otevřít své srdce, pohlédnout sami do sebe a nebát se pomáhat druhým. Tím, že pomáháme druhým, vlastně pomáháme sami sobě. Tento číšník je toho důkazem.

Zázrak v cukrárně

Tento příběh se stal v jedné kavárně a cukrárně v Moskvě během jednoho krásného dne. Do podniku přišla jedna mladá a krásná dáma, aby si dala svou oblíbenou kávu. Sedla si ke stolu a čekala, až přijde číšník, aby si mohla objednat. Číšník přišel a slečna si objednala. Mezitím si všimla, že u vedlejšího stolu sedí stará paní. Tato paní si zničehonic vytáhla z tašky sendvič a začala jej jíst. V tu chvíli to uviděl číšník a slečně bylo jasné, že ženu se sendvičem vyhodí.

Veteránka z války

Byla ovšem velmi překvapena, když číšník došel k ženě a místo vyhubování ji podal hrnek s čajem. Slečna nevěřila svým očím, a proto se muže zeptala, copak se stalo a zda je žena jeho babičkou. Muž odpověděl, že to jeho babička není, ale je to veteránka z druhé světové války. Chodí sem každý den sníst svůj sendvič a všichni jsou na ni zvyklí. Vždy ji nalijí čaj a nechají ji v klidu pojíst.

Sdílejte článek