Když se ocitneme v menším prostoru s velkým počtem lidí, je nemožné nevyslechnout cizí rozhovory. Příkladem může být letadlo. I když máme slušné vychování, tak se zde nevyhneme tomu, že nevyslechneme rozhovor lidí vedle nás. Takto začíná příběh muže, který také cestoval letadlem a který omylem vyslechl rozhovor dvou vojáků. Samozřejmě je poslouchat nechtěl, ale malý prostor a jejich těsná blízkost mu nedávala šanci. Když rozhovor skončil, nemohl dále sedět. Zvedl se a to co slyšel šel okamžitě nahlásit letušce. Považoval to doslova za povinnost.

Byl jenom jeden z mála civilistů

Na první pohled to vypadalo jako celkem běžný let. Nakonec se však ukázalo, že to až tak úplně nebude. Muž, který vyslechl daný cizí hovor byl totiž na letu jedním z mála civilistů. To proto, že celou řadu míst zaplnila poměrně velká skupina vojáků, která tímto letadlem letěla také. Bylo to poměrně zvláštní, jelikož si většina lidí myslí, že vojáci mají své speciály a nelétají klasickými komerčními linkami. To ale v tomto případě neplatilo.

Slyšet hovor bylo nevyhnutelné

Jako většina pasažérů v letadle, i tento samozřejmě měl v plánu věnovat se jenom svým aktivitám. Ty měly být spojeny se čtením  zajímavé knihy. K tomu ale bohužel nedošlo. Sice ji otevřel, začal číst, ale rozhovor vojáků byl hned vedle. A přirozený pud člověku jasně velí, aby se zaposlouchal, jelikož se může jednat o zajímavou věc. To se také potvrdilo. Po vyslechnutí hovoru nemohl zůstat na svém místě, jelikož musel jít za letuškou, a vše říci palubnímu personálu. Nedivíme se, jelikož tuto informaci si nešlo nechat pro sebe.

Čtěte také: 5 cviků na bolest zad, po kterých se budete cítit, jako byste zrovna absolvovali masáž!

Oběd nebyl zdarma. Na této lince byl zpoplatněný

Oběd, který se začal po vzletu podávat, nebyl zdarma, jako je tomu zvykem. Byl určený jenom pro toho, kdo si ho zaplatí. Jeho cena byla 5 dolarů a nutno říci, že se našlo jenom málo lidí, kteří by si ho dali. Při roznášce obědů došlo právě k zajímavému rozhovoru mezi dvěma vojáky. Týkal se právě oběda a to, zda si ho koupí, nebo nikoliv.

Jeden se ptal druhého, který mu odpověděl, že jelikož jede na prvotní školené a na misi do Afghánistánu, tak s sebou nemá žádné peníze, jelikož si mohl zabalit jenom to nejnutnější. Nečekal však, že poletí civilní linkou, na které ani nebude nic k jídlu. Na tomto stejném se v podstatě shodli všichni vojáci. Rádi by se najedli, ale peníze u sebe nemohli mít. A armáda se zachovala tak, že jim oběd nezajistila. Najednou byli odkázáni k hladovění.

Cesta civilního pasažéra za letuškou

Daného pasažéra to po vyslechnutí rozhovoru doslova šokovalo. Zvedl se ze svého místa a zamířil za letuškou. Požádal jí, ať spočítá, kolik je v letadle vojáků. Když mu toto číslo řekla, podal jí obnos bankovek za obědy, které dají pro každého z nich. V tu chvíli byla letuška naprosto šokována a tiskla muži ruce. Řekla mu totiž, že právě její syn byl také voják a že sloužil v Iráku. A že i jí je líto, že tito hrdinové ani nedostanou najíst a musí čekat až na svou základnu. Proto poděkovala tomuto šlechetnému muži, který ze svých peněz zakoupil všem toužebný oběd.

Odměna ve formě luxusního jídla

Muž, který udělal tento dobrý skutek, byl také odměněn. Letuška tento akt nenechala bez povšimnutí a muži k jídlu přinesla nikoliv běžný oběd, ale luxusní jídlo z první třídy. Mohl si tak za svou štědrost pochutnat na výjimečném jídle, které se jinak dostane jenom k těm lidem, kteří si zaplatí nikoliv jednotky, ale spíše desítky až stovky dolarů. A nutno říci, že si pochutnal.

Informace o jeho šlechetnosti se začaly šířit celým letadlem

Nejprve se tyto informace dostaly k vojákům. Ti byli muži nesmírně vděční a samozřejmě mu z celého srdce děkovali a říkali, že mu takový čin nikdy nezapomenout. Ať bude potřebovat cokoliv kdykoliv, může se jim ozvat. Poté se informace o zaplacených obědech donesla i mezi pasažéry. Několik z nich se s mužem potkalo a nenápadně mu dalo do ruky pár desítek dolarů. A to se slovy, že se na jeho činu chtějí také podílet a že je na místě, aby vojáci měli co jíst.

Informace se dostala dokonce i ke kapitánovi do letadla. I ten se rozhodl jednat. A jelikož informace o šlechetnosti muže již věděl skoro každý, tak se rozhodl navštívit ho a potřásti mu rukou a poděkovat mu, že cestuje právě jeho linkou. To vyvolalo u všech cestujících bouřlivý potlesk. Tento příběh budiž ukázkou toho, že dobří lidé stále nevymřeli a jsou instituce, které se o člověka mnohdy ani nedokáží postarat v nákladech o hodnotě pár dolarů.

Peníze od cestujících si samozřejmě nenechal

I když se cestující podíleli na jeho šlechetnosti také svým příspěvkem, rozhodně si ho nenechal. Po přistání zamířil za vojáky a peníze jim dal. A to se slovy, že jistě budou ještě nějakou dobu čekat a tak budou potřebovat vodu k pití a nějaký ten sandwich k jídlu. A měl pravdu, jelikož je skutečně čekalo další několikahodinové čekání. V tu chvíli ho měli právě oni, hrdinové, za největšího hrdinu na světě.