Když člověk onemocní, není to nic příjemného. A to mluvíme o běžných nemocích. Pokud člověk onemocní tou, která je téměř nevyléčitelná, je to úplně to nejhorší, co se mu může stát. A přesně takto začíná příběh ženy, která měla tu smůlu, že onemocněla rakovinou. Z toho důvodu se postupně smiřovala s tím, že šance na uzdravení nejsou velké. To, co jí však čekalo v nemocnici, to si nechtěla nechat pro sebe. Byla doslova znechucena z přístupu a praktik lékařů. Proč?

Rozhodla se nemlčet a popsala svůj příběh

Byla to právě ona, kdo se ocitl mezi lidmi, které postihla rakovina. Je jasné, že v první chvíli postihne člověka určitá bezmoc. Zároveň ale chce bojovat a chce se vyléčit. I z toho důvodu vkládá své zdraví do rukou lékařů a bezmezně jim věří. Bohužel ne vždy je tato důvěra na místě. Tato Slovenka se rozhodla nemlčet a všem říci, co za praktiky musela v nemocnici snášet. A to hlavně s ohledem na postup nemoci a postup léčby, který byl v mnoha případech zcela iracionální.

Její příběh vyvolal velké množství reakcí

Je to právě její příběh a její zpověď, která vyvolala velké množství reakcí. A to vesměs podobných, které se týkaly jak této nemocnice, tak i jiných po celé zemi. Lidé si zde shodně stěžovali, že lékaři rozhodovali zcela iracionálně, neměli na ně čas, odkládali důležité věci, nebo je ani neměli za pacienta, ale spíše jenom za číslo. To jenom ukazuje, že dané praktiky rozhodně nebyly výjimečné, a že šlo o něco, co bylo a dost možná také je něčím, co je v dnešním zdravotnictví zcela běžné. Bohužel.

Čtěte také: Neuvěřitelné! Koukněte se, jak architektka přeměnila zdevastované toalety, tohle si zamilujete

Co se této ženě stalo?

Jako mnoho jiných pacientů i ona se svěřila do rukou svého lékaře na onkologickém oddělení. Byl jí diagnostikován nádor. V úvahu přicházela operace, ale lékaři se rozhodli pro chemoterapii, která trvala několik měsíců. Chtěli tak její nádor raději zmenšit. Jak se ukázalo, daná snaha byla kontraproduktivní. Nádor se dvakrát zvětšil. Až potom došlo k operaci, ale z důvodu menšího dalšího nálezu další chemoterapie. Bohužel ta vůbec nereagovala. Alternativou mohla být biologická léčba, která je ale dražší a dost možná proto nebyla nasazena.

Příběh ženy je i zpovědí o tom, jak se její stav zhoršoval, co se s jejím tělem postupně dělo a jak viděla a věděla, že se její konec blíží. I proto se rozhodla napsat zpověď o tom, že s postupem lékařů nesouhlasí a dle jejího názoru postupovali chybně. Z neznalosti, nebo záměrně? To ať posoudí jiní.

Je to běžné? Podle reakcí pravděpodobně ano

Sami se můžete podívat na její originální příspěvek, který popisuje její stav, léčbu, ale i výsledek. V komentářích je mnoho reakcí, které ukazují, že podobné postupy jsou dnes zcela běžné. A co na něco takového říkáte vy?