David Hampl
30 listopadu, 2019

Poslouchat cizí rozhovory by se rozhodně nemělo, neboť je to považováno za neslušné. Na mnohých tomu ovšem neunikneme, aniž bychom chtěli. V malých prostorech, například na palubě letadla, tak můžeme slyšet rozhovory jiných lidí. Mnohdy se ovšem můžeme dozvědět velmi zajímavé informace. To se podařilo cestujícímu Dennymu, který nedobrovolně zaslechl rozhovor dvou mužů a rozhodl se ho hned nahlásit personálu letadla.

Dlouhý let bez jídla

Tento příběh byl zveřejněn na facebookovém profilu What What Matters. Jednalo se o velmi dlouhý let letadlem. Těsně před startem nastoupila na palubu skupina vojáků, kteří si posedali na místa kolem Dennyho. Ten se rozhodl, že s nimi prohodí pár slov. „Kam jedete?“ zeptal se nejblíže sedícího vojáka. „Na Petawawu. Máme tam dvoutýdenní speciální školení, než odletíme na misi do Afghánistánu.“

Zhruba po hodině letu oznámila letuška, že je možnost zakoupit si občerstvení za 5 dolarů. Let to měl být velmi dlouhý, takže bylo vhodné se pořádně najíst a uspokojit tak hlad. Jakmile Denny sahal po peněžence, aby si mohl jídlo koupit, zaslechl rozhovor dvou vojáků sedících poblíž: „Budeš si kupovat sendvič?“ a druhý odpověděl: „Ne, je to moc drahé na normální sendvič. Ve skutečnosti jistě nebude stát tak moc. Najíme se, až dorazíme na základnu.“ Kolega s ním souhlasil a zůstal sedět s hladovým břichem.

Podal ruku letušce

Denny se rozhlédl kolem sebe a zjistil, že ani jeden z vojáků si sendvič nekupuje. Velmi ho to překvapilo, a tak se rozhodl k zvláštnímu činu. Vstal a šel do zadní části letadla za letuškou. Vytáhnul peněženku a vložil ji do ruky 50 dolarů. „Chtěl bych jídlo pro všechny tyto vojáky, prosím.“. Letuška popadla Dennyho za paži a jemně ji stiskla se slzami v očích. Děkovala. „Můj syn byl vojákem v Iráku. Je to skoro, jako byste to dělal pro něj.“ Vzala sendviče a zanesla je vojákům.

Spolucestující tleskají

Když se Denny vracel na své místo, zastavil ho jeden z cestujících. „Viděl jsem, co jste udělal a rád bych se připojil. Tady máte 25 dolarů.“ V tu chvíli se na palubě objevil kapitán letadla a začal kráčet uličkou mezi cestujícími. Jakmile zastavil u Dennyho sedadla, zastavil se. „Chtěl bych poděkovat. Byl jsem vojenský pilot a jednou mi někdo také koupil oběd. Bylo to neuvěřitelné gesto, na které nikdy nezapomenu.“ Dennymu v tu chvíli začalo být trapně, protože mu všichni začali tleskat.

Díky za peníze na jídlo

Během cesty a při výstupu dali Dennymu ještě další dva lidé po 25 dolarech. Jakmile Denny dorazil na terminál a zahlédl seskupené vojáky, přistoupil k nim a dal jim 75 dolarů. „Než se dostaneme na základnu, chvíli to potrvá. Děkujeme peníze na jídlo. Bůh vám žehnej.“ řekl jeden z vojáků. Díky respektu spolucestujících zažila skupina mladých vojáků silnou podporu. Díky jim za to.

Sdílejte článek