David Hampl
29 května, 2019

Když se vám narodí dítě, stane se pro vás celým světem. O to větší bolest pak prožíváte, když zjistíte, že je vaše dítě postižené. Přesně takové pocity prožívala Garella, máma holčičky Noelie z Argentiny, která se narodila z Downovým syndromem. Děvčátko bylo šikovné a nemělo mnoho potíží s každodenními věcmi, ale přesto na ní bylo její postižení na první pohled patrné.

Když chtěla Garella zapsat svou dceru do školky, odmítla jí ředitelka s krutými slovy, že „zvířátka přeci do školky nepatří“. Tato hrozná slova se vryla do srdce nejen matce holčičky, ale i samotné Noelii. Určitě si každý z vás dokáže představit, jak hrozné to je, když se vám taková věc stane. A to byla přitom Noelie navzdory svému postižení velice šikovná, společenská a učenlivá.

Ani jedna z nich to však nevzdala, a nakonec se pro Noelii podařilo místo ve školce zajistit. V novém kolektivu se cítila naprosto skvěle a byla oblíbená nejen mezi ostatními dětmi, ale i mezi učiteli. Dařilo se jí den ode dne líp a v hlavně se jí začala rodit odvážná myšlenka.

Velký sen

Když Noelie později nastoupila na základní školu, měla svou životní dráhu už naplánovanou. Velice si přála stát se učitelkou v mateřské školce. Toto prostředí jí velmi imponovalo, bavila ji práce s dětmi, uměla rozdávat radost a koneckonců chtěla i drzé ředitelce ukázat, zač je toho loket.

Jenže ji čekala náročná cesta plná překážek a předsudků. V celé zemi neexistovala jediná učitelka s Downovým syndromem a řada lidí tvrdila, že je to zhola nemožné. Noelie se ale nehodlala vzdát. I když jí učení občas dělalo potíže a pro to, aby měla dobré výsledky musela opravdu tvrdě studovat, přesto se jí nakonec podařilo dostat na vytouženou školu.

Roky plynuly a Noelie si konečně po letech tvrdé práce mohla převzít svůj diplom! Splnil se jí sen a byla učitelkou! Jenže tím její trápení neskončilo. Kde nyní sežene práci? Lidé před ní zavírali dveře, nikdo nevěřil, že by člověk s Downových syndromem dokázal pečovat o malé děti.

Životní příležitost

Až se konečně našla ředitelka jedné mateřské školy, která se nebála vzít na sebe riziko v zájmu nadšené Noelie. Nabídla jí místo ve svém zařízení, a to i přes odpor dalších zaměstnanců a některých rodičů. Všichni se báli, že Noelie bude jen přítěž a přinese více problémů než užitku.

Ale Noelie se své role chopila na jedničku. Nejprve učila jen jednu třídu pod dohledem další učitelky, ale stále více a více bylo jasné, že žádnou pomoc nepotřebuje. Děti ji doslova milovaly! Navíc bez potíží zvládala všechny své povinnosti, nikdy se nestalo, že by něco zanedbala nebo zapomněla. Děti svým rodičům vyprávěly o milované učitelce Noelii, která je ze všech učitelek ta nejlepší, a rodiče nemohli uvěřit tomu, že se mluví o téže Noelii, která má Downův syndrom a které tolik nevěřili.

Průkopnice

Noelie se tak stala první učitelkou v Argentině, která i s Downovým syndromem byla schopná dokončit vzdělání a působit v práci, ve které si vede nesmírně dobře. O to větší byla její radost, když mohla začít učit další dvě třídy a v jedné z nich dokonce potkala chlapce s Downových syndromem.

Předsevzala si, že udělá vše pro to, aby tento chlapec nikdy nemusel projít tím, čím si prošla ona, a aby si mohl plnit své sny. Stále ho podporuje a učí i ostatní děti, že na něm není nic divného, že je to jejich kamarád jako kdokoliv jiný. Takový přístup je zcela inovátorský a přináší hojné ovoce.

Děti se už nebojí s tímto chlapcem kamarádit i přesto, že vypadá jinak než ony a věci mu jdou pomaleji. Noelii se povedlo změnit nejen svůj život, ale i mnohé další životy. A je inspirací pro všechny, kdo se bojí jít si za svými sny naplno a bez obav.

Sdílejte článek